hož útvaru pověsti. Hlavní příčinu hledati jest asi v tom, že "pověsti nebyly včas zapsány. A byly to právě povídky této skupiny, které podléhaly nejvíce duchu času, a jsouce jako babské výmysly odsuzovány — už Balbin hájí bílé paní proti tomuto epithetu — upadaly v zapomenutí. Jak mnoho by se bylo dalo zachovati před úplným zánikem, ukazují zápisky Krolmusovy. Jen téměř v jeho časných záznamech najdou se trosky celého jednoho útvaru.

Než pověst o bílé paní vyznačuje se jinou vlastností: mnohotva-rostí. Je tu celá řada rozličných motivů, které vyskytují se většinou ojediněle. A tak celkový obraz pověsti jest sice rozsáhlý, ale rysy jeho jsou neurčité, barvy nevynikají sytostí,

Bílá paní bývá spatřována ve volné přírodě. Vynoří se náhle a náhle se opět ztrácí, kráčí spěšně kol polekaného poutníka neb ho provází kus cesty v nějaké vzdálenosti. Místa, kde se ukazuje, jsou rozmanitá: mosty, kříže, příkopy, kaple atd.

Několik takových pověstí zaznamenal Krolmus ve své „Archaeo-logické cestě po Čechách r. 1854.", otištěné Č, Zíbrtem v Č, Lidu, V,, VI,, pod názvem „Z netištěných zápisků Krolmusových". — Tak vypravuje pověst „Bílá paní" — Č. L., V. s. 525. — jak „bílá ženská (paní)" provázela tesaře. Vystoupila u císařského mostku a doprovodila ho až k Litovicím, kde zmizela.

Podobnou pověst z Krkonoš uvádějí Schlesische Sagen, I. Spuk • und Gespenstersagen von Richard Kühnau, Leipzig 1910, č. 528 s. 498. I podle této pověsti provází v podvečer bílá paní často jednoho muže a mizí ve vrchu.

Krásná bílá paní chodí od Hředlí к Hudlicům při svitu měsíce, majíc rozpuštěné vlasy až po kolena. Z netišt. záp. Krolm., Č. L., V. s. 521. — Rovněž mezi Neuměřicemi a Volovicemi byla potkávána bílá ženská, bílou plachetkou zakrytá. Chodec ji pozdravil, ztratila se ve v ě t r u. Z netišt. záp. Krolm., Č. L., VI., s. 166. — Bílá paní ukazuje se na Dušnicku, chodí od Bílé Hory к studánce Markytě. Z netišt. záp. Krolm., Č. L., VI,, s, 167, — Rovněž „Zakletá paní" v zápiscích Krolm. — Č. L., V., s. 528 — jest pověst o bílé paní, kterou potkal v nocí u křížku slouha z Drnová s dcerou. Nepozdravili jí a bílá paní je pak svým vzdycháním poděsila.

Pověst lužická, Serbske Nowiny 1857, s. 116. (— Alfr. Meíche, Sagenbuch des Königreichs Sachsen, Leipzig 1903, č. 283 s. 225\ vypravuje o podobném setkání. Dvě sestry potkaly bílou paní, na pozdrav jim poděkovala dutým hlasem. — Německé lidové podání má hojnost podobných pověstí, které v základě se shodují, lišíce se jen vedlejšími motivy. Tak na př. podává Kühnau č. 226 s. 234 pověst ze sev.-vých. Čech o bílé paní, která vyskočí na chodce a poleká ho až к smrti; t., č. 524 s. 495: bílá paní ukazuje se na lukách, je neobyčejně velká v starodávném oděvu, chodí pomalu, zjevuje se za soumraku a měsíčního svitu; podobně i t., č. 531 s. 500. I saská pověst, Meiche č. 128, s. 100, vypravuje o bílé paní, jež se nedá nikdy dostihnouti chodcem, provázejíc ho v určité vzdálenosti; t., č. 116, s. 95: ženská postava ukazuje se bud jako bílá panna bud jako babka; t., č. 260, s, 193.: bílá paní plete věnec pod dubem. Nemnoho se liší pověsti Kühnau, č. 532, s. 500, č. 564