s. 519, — 0 celém procesí bílých paní vypravuje pověst, uvedená Vernalekenem, Mythen und Bräuche, s. 12, s ní korresponduje saská pověst o zjevení bílých paní s rakví, Meiche, č. 172 s. 131.

Podle některých pověstí jeví se vrch, hora sídlem bíle paní. Bílá paní z vrchu vychází, ve vrchu mizí a p. Krolmus zaznamenal v prvním „Denníku" cesty z r. 1852 pověst z Vlkanice, podle které z pahorku u bažantnice vycbází vil hodin v noci bílá paní. Z netíšť. záp. Krolm., Č. L. V. s. 520. — Jiná pověst v zápiscích Krolm. — Č. L, V. s. 525 n. — vypravuje o tom, jak panský zahradník v Břevech viděl bílou paní, sedící na hrušce za měsíčního svitu. Nastal krutý vítr, a bílá paní se ztratila ve vrchu. Podobný motiv, že bílá paní ztrácí se za větru, vyškytá se v uvedené jíž pověstí z Neuměřicka.

Bílá paní mizí ve vrchu podle německé krkonošské pověsti, Kiihnau č. 528 s. 498; na vrchu obchází, Meiche č. 170 s. 128. Bílá paní se žlutými neb zelenými střevíčky obchází v zřícenině kláštera, Ad. Kuhn, Märkische Sagen u, Bräuche 1843 č. 199; podle bádenské pověsti ukazuje se bílá paní na hradní skále o po-lednách, Mones Anzeiger für d. Kunde d. deutschen Vorzeit 8, s, 310.

Někdy jmenuje pověst jen krásnou paní, jest to však tatáž postava jako bílá paní. Tak podle „národní pověsti z Jižních Čech" ve Světozoru VII. s. 63 vycházely z „Pannenského vrchu" u Němčíc tři krásné panny.

Vestfálská pověst, A. Kuhn, Westfälische Sagen, Gebräuche u. Märchen'I. č, 227 [— Leyen, Deutsches Sagenbuch IV, Ranke Friedrich, Die deutschen Volkssa-. gen, München 1910, s. 108) vypravuje o dvou bílých pannách, které vycházejí každé noci z Küchenbergu, jdou do zámku к lůžku a vracejí se zase do vrchu. Pomořanská pověst, Jahn, Volkssagen aus Pommern und Rügen 1886 č. 313 (— Ranke s, 109), vykladá rovněž o dvou pannách, které uvedly muže jednoho do vrchu, kde bylo město živé, a zase ho vyvedly. Grimmové D, S." č. 11: krásná panna, zakletá ve -vrchu, ukazuje se o polednách s plavými vlasy.

Někdy jest bílá paní provázena jinými zjevy. Černý pes, ohnivý pes bývá v jejím sousedství; tak v pověstí z Nesvačila. Z netíšť. záp. Krolm., Č. L. V. s. 520.

Hojné jsou pověsti německé, podle kterých (černý) pes střeží s bílou pani poklad; sr. dále.

Někdy ukazují se s bílou paní ivalícíse sudy; tak í v pověsti z Nesvačila Krolmusem zaznamenané. Stejně vypravuje pověst z Jičínska v Albu Slovanských listů 1875 č. 10. s. 160. Z kapličky mezi Radímí a Studnami vykulí se občas tré bílých sudů a na nich stojí bílá panna. Kdo šel v pozdní době kolem, na toho se sudy vjela.

Motiv sudů vyškytá se i v pověsti podané J. Dufkem, Naše Horácko jindy a nyní 1893 s. 304. Zde však není zjevením bílá paní, nýbrž jen bílá postava na břehu jezera, která se ukazuje v rozmanitých podobách zvířecích. Konečně slyšeti jest zvuk podobný hřmotu na sebe narážejících sudů.

Ve sbírce své II. s. 158 zaznamenal Krolmus pověst, kterou slyšel „od svého děda a báby, otce á matky", že „v lípě Zantové na Březínce dobrá a zlá Paní, stará bába, bílá žena přebývá, z ní u velké jasnosti vycházívá, někdy jako polednice aneb klekánice a někdy jako divá žena."