Je-li míněna touto směsí bílá paní, odpovídala by tomu pověst u Vernale-kena, Mythen s. 9. Uhlíř nechtěl poraziti strom, který se mu zdál býti tak krásný. Přistoupila к němu bíle oděná paní a děkovala mu. Lužická pověst vypravuje, jak tulák, který chtěl vytrhnouti lípu obcházející královny u Stradova, dostal takový políček, že dva dny krvácel, Schulenburg, Wendische Volkssagen und Gebräuche aus dem Spreewalde 1880 s. 12. Jiná pověst o bílé paní ochraňující svůj dub, Schell Bergische Sagen 1897 č. 16, s, 262. — Bílá paní ukazuje se někdy jako stará baba, sr. Václavek M., Několik pohádek a pověstí z moravského Valašska, 2. vyd. 1897, s. 98., Meiche č. 116. s. 95.; též zakletá princezna zjevuje se jako stařena, Ranke Volkssagen s. 112.

Bílé paní v přírodě zaměstnávají se podle některých pověstí svým sněhobílým oděvem, perouasušíprádlo. — Krolmusova sbírka II. s, 573 vypravuje, že na hoře Rádci vídávají lidé v poledne bílou paní a její tři služky, jak oděvy své perou, je vyvěšují na stromy a na sluníčku suší. — Táž sbírka II. s. 161. uvádí tuto pověst: ovčák vzal bíle paní na Valdeku šat, když jej vysoušela. Za pokutu zadržela mu dvě ovce, a musil jí šat vrátití.

Četné jsou podobné pověsti německé. J, V. Grohmann, Sagen aus Böhmen 1863 s. 88. zaznamenal pověst z Kraslic o zakletých hradních pannách, které věšely na vrchu prádlo. Jeden muž šel k nim; stále se vzdalovaly, konečně panny i prádlo zmizely, jen spousta pavučin ho zahalovala. — Pověst durynská, Bechstein, Sagen-schatz d. Thüringerlandes 4, 166, vypravuje rovněž o bílé paní sušící prádlo neb len. — Podle pověsti krkonošské, Kühnau č. 527, pere bílá paní své prádlo v noci. — Pod. pověst uvádí Meiche č. 255. s. 188.: bílá paní, duch šlechtičny, bílí prádlo za měsíčního svitu, a bývá spatřována též uprostřed rybníka, ana přede. — Podle německých pověstí zaměstnává se bílá paní často lnem. Takovou pověst uvedli již Grimmové D. S.2 č. 10,: sněhobílá panna, duch slečny z Boyneburgu, rozprostírá' v poledne v jasu slunce len; pastýři něco lnu uvázne v střevíci a promění se v zlato. Stejná je téměř varianta u Ranke, Volkssagen s. 108a. Podobná jest též pověst v Mones Anz. 5, 175, jinou podobnou podal J, Grimm, Deutsche Mythologie, 4. .ryd. II. 804; zde i jiné verse německé.

Ve styku s lidmi, kteří ji ruší z klidu neb v její práci (sr. pověst o bílé paní a ovčáku na Valdeku), jeví se bílá paní v přírodě jako trestající duch. — Pověst ve „Valašských národních pohádkách a pověstech z okolí Rožnovského" od F. Bayera 1874 I, č, XI. s. 35. vykládá, jak v Rožnově u vrb stávala „roba bíle oblečená". Jeden mladík šel к ní a chytil ji; ona ho ale tak strašlivě „obňala", že zůstal ochromený ležeti. Třetí den pravila mu ve snách, aby podruhé dal duchovi pokoj, zítra že bude zdráv.

Podobné ochromení způsobuje bílá paní rozpustilé dívce, která hodila kámen do prádla jí bíleného za měsíčního svitu, Meiche č. 255. s. 188.

Grohmann s. 224. uvádí pověst o hadech bílé paní. Matka, chtíc se zbaviti dcerky, posílá ji pro trávu na nebezpečné místo. Plačící dívky vyptává se na louce bílá paní a káže jí, aby zavolala matku. Jakmile matka vstoupí na louku, dva hadi ji zardousí, Z vrbiček ozve se hlas: „To je odměna za tvůj zločin,"

Četné pověsti vypravují o zjevení bílé paní u studánek; bílá paní ze studánek vystupuje, v nich mizí.