Tak ukazuje se bílá paní u tří studánek u Zvoleněvsi na Slansku podle pověsti z prvního „Denníku" Krolmusovy cesty z r. 1852. Z netišt. záp. Krolm,, Č. L, V, s, 521, (Pověst ta je dosud živá.) — Z téže krajiny zaznamenal Krolmus jinou podobnou pověst. Bílá paní chodí zehřbitovav 11—12 hodín v noci. Jednou šli za ní hudebníci; ztratila se v studánce Syrovátce. Z netišt. záp. Krolm., Č. L, V, s. 521. — Ve sbírce II. s. 566, n. vykládá Krolmus o „studánce Lídě (Ladě) čili Bílé paní" u Podmokel a o „třech služkách Ladiných". Má-li to nějaký pravdivý podklad, jest to asi pověst o bílých paních či pannách u studánky. Stejně mluví Krolmus již na s. 561. o třech „kněžkách Ladiných". Snad opět nějaká pověst místní o bílých pannách, znesvářená výmysly mythologickými.

Jindy jmenují se v pověsti jen krásné, čisté panny, ale zjev jejich je totožný s bílými paními. Tak Krolmusova sbírka II. s. 79.: na Rakovnicku u studánek tři přečisté panny sídlily; jedna z nich, panna Keltna, zjevila se sedlákovi v pravé poledne, bíle příoděná. — Kc král pruský Bedřich přitáhl před Beroun, povstal v noci u studánky velký oheň, a v něm bylo vidětí paní krásnou, jak Průsakům hrozí; sr. V. Amort, Báchorky a pověsti města Berouna a okolí, Beroun 1894, s. 24.

Nábožensky zabarvena jest pověst v Krolmusově sbírce II. s, 410. Děti pásly krávy u divotvorné studánky Klokoty u Tábora. Ze studánky vyšla třikráte bílá paní — lid také pravil P. Maria — a procházela se mezi kravami, ve studánce opět zmizela. Lidé zde postavili kaplí. — V pověsti této jest patrno, jak představa o bílé paní splétána jest s postavou P, Marie. To jeví se i v jiném záznamu Krolmusově — Č. L. V. s, 523. n. Bílá Paní ukázala jedné dívce v kostele v Kouřimi ostatky svatých; „Bílá Paní" a P. Maria blízké studánky jest ve fantasií lidu jeden a týž zjev,

P. Maria u dobrých vod, svatých vod atd. vytlačila konečně bílou paní či pannu z obrazotvornosti lidu. Pověst, odpovídající zcela podobným o bílé paní, uvádí Rosůlek, Pověsti z Pardubicka s. 61. Než v sličné ženské postavě, která mu kyne a mizí v studánce, vidí drotár P. Marii. Podobným zjevem vyplynulým z představy o bílé paní a P. Marii, jest také „zlatá paní" v K. J. Bukovanského „Slezských bájích a pověstech národních" 1877 č. II. s. 9. Zlatá paní mizí s chudou ■vdovou a jejím děckem (!) za pašijí (!). Stejně vykládá si lid zářivě jasný zjev, zlatou paní, o které mluví dítě, jako P. Marii v pověsti u Hoška, Nářečí českomor. í. s, 122. P. Maria zastupuje bílou paní i v pověsti německé, sr. Mannhardt, Germanische Mythen s. 454., 529., 689. — V nemecké tradicí často se opakuje, že ise bílá paní ukazuje u pramenů, jezírek, studánek a česá svůj zlatý neb plavý vlas, sr, na př. Kuhn, Märkische Sagen s. 111. Vernaleken, Mythen s. 16 vypravuje podobnou pověst z okolí Vídně: bílá paní myje si o polednách ve studánce vlasy; chlapec nabéře dvakráte místo vody vína.

Jako zlý démon, který žádá oběti, jeví se bílá paní v pověsti z Bydžovska, sr. Rrolmusovu sbírku II. s. 473. Bílá paní vychází ze studně, třikrát ji obejde a zase v ní mizí. Každý rok se utopí v studni děvče, jež bílá paní к sobě požádá. Matka, jejíž dceři bílá paní oznámila, že musí v studní umřití, zahradila studni prkny. Přes to našla dceru ráno u studně mrtvou,