paní, sedící v hoře u hromady peněz; jiný pasák, který chce rovněž nabyti bohatství, nepřijde již zpět, sr. Grohmann s. 49.

Složitější jest německá pověst z Kraslicka, Grohmann, s. 296: ženě zdá se, aby šla na vrchu za černým kůzletem, i učiní tak; krásná paní naplní jí zástěru kamením, které se pak promění ve zlaté mince.

Poněkud jiná jíž jest pověst, uvedená v Lumíru z r. 1851, I. 1. s. 328. Bílou paní viděli v Č. Lípě za bílého poledne. Nesla psíka, majícího v hubě zlatý klíč od železných zasypaných dveří, které vedou к velikému pokladu. Po tři dny dávala se bílá paní takto víděti, avšak děvečka jedna neměla tolik odvahy, aby klíč psíkovi z huby vzala.

S pověstí touto srovnávají se četné německé, kde bílá paní objevuje se s klíči od pokladů, sr. na př. Mones Anz. 8, 304 aneb Harrys, Volkssagen Niedersachsens IL, č. 23, rovněž Grimmové D. S.2 č. 222. Obyčejně v podobě hada neb jiného netvora nese klíč v hubě zakletá bílá paní; takové pověsti německé jsou velmi hojné; tak již Grimmové D. S.2 č. 13, Vernaleken, Mythen, s. 124, Ranke, Volkssagen s. 111, Kühnau č. 230 s. 245, č. 232 ,s, 248, č. 233 (4) s. 256, č. 234 s. 258 atd. Sr. dále.

Někdy vypravuje pověst o bílé paní a o pokladu, aniž se udává nějaký bližší vztah. Tak podle pověsti v M. Václavka „Valašských pohádkách" 1898, s. 55, „bílá pani" chodí kol modravébo ohně, ve kterém skáčí peníze. Sedlák, který chce dobyti pokladu, hodí do ohně růženec; bílá paní ihned odejde.

Podle německé pověsti z Broumovska šíje bílá panna, košili, každý rok činíc jeden steh; na Velký pátek může si vzíti kdokoli z pokladů, avšak po třetím zvolání bílé panny skála se zavře, sr. Grohmann s. 57. Motiv zjevení bílé paní a motiv pokladu jsou volně vedle sebe í v hessenské pověsti, Wolf, Hessische Sagen, s í72. V pověsti z Kouřimská — Grohmann, s. 48 — zastupuje bílou paní Libuše, hlídající poklad.

Německé pověsti o bílé paní a pokladu vypravují často o divotvorné květině, kořínku, který otvírá poklady; na př. Vernaleken, Mythen, s. 141, v podobné pověsti tamže, s. 140, je duchem, hlídajícím poklad, princezna. Obyčejně jest spojen tento motiv s jiným „o zapomenutí nejlepšího" t. j. této čarovné květiny, sr. na př. Ranke, Volkssagen, s, 114, 115, pod. Grimmové D. S. č. 9, téměř stejná varianta u Vernalekena, Mythen, s. 140. Nemnoho se liší pověst u Grimmů č. 314 a něm. pověst z Moravy o bílé paní a pokladu na hradě Šternberku v Mikuschově Sagenbornu č. 3. — Někdy jmenuje se opět jen panna, krásná panna, princezna а р., ale všude jest to stejný ženský typ lidového podání.

V uvedených pověstech bílá paní ukazuje poklad, který má na péči, uděluje z něho. V několika pověstech bílá paní naznačuje pouze místo, kde poklad leží; pokladu musí býti pracně dobyto. Taková pověst čte se ve sbírce Václavkově „Několik pohádek a pověstí z moravského Valašska"2, s. 98. Paní bíle oblečená ukazuje chudému vojákovi v ssutinách místo, kde se dokopá pokladu, nebude-lí ničeho dbáti. Dokopal se kotlu plného peněz, nezalekl se ani vlků, ani hrozné střelby, ale před zlými duchy dal se na útěk. Poklad zatím zmizel. Bílá paní této pověstí nosí klíče od pokladů na prostředním prstě a zjevuje se též jako stařena.

Bílá paní zjevuje se jako babka také podle německých pověstí, sr. Meiche č. 116, pod. zakletá princezna v stejné pověsti u Ranke, Volkssagen, s. 112. Klíče, nosí panna v podobné pověsti, Ranke, s. 109; klíče, zlatý pás, konvalinky má bílá