Stejně motivuje se zakletí bílé paní na Harfenštejně v německé pověsti z Krkonoš, sr. Grohmann s. 47. Bílá panna byla začarována od odmítnutého rytíře, který se zapsal čertu a jeho pomocí dokázal, že se skála otevřela a hrad i s pannou v ní zmizel. — Také podle lužické pověsti obchází zakletá bílá paní, sr. Serbske Nowiny, 1857, s. 116 (— A. Meiche, Sagenb. d. К. Sachsen, č. 283, s. 224). Prosí za vysvobození, ale muž odmítne, protože má pichlavé oči.

Nedaleko Holic na Morave jest vrch, ve kterém jest bílá paní zakleta od čerta, ježto se mu zapsala, Vernaleken Mythen s. 123.

V mnohém směru zajímavá jest povídka o bílé paní na Bílé Hoře; uvádí ji Vernaleken, Mythen s. 123, jiná varianta jest v sbírce Grohmannově s. 56 n. Na Bílé Hoře u zámečku obcházela bílá paní. Nováček na stráži viděl ji, jak se blíží za zvuků hudby, držíc v pravé ruce dýku, v levé zakrvácený šátek. Prosila ho, aby ji vysvobodil tím, že vydrží troje bodnutí dýkou, aniž by hlesl. Voják svolil, ale při třetí ráně vzkřikl: „Ježíš, Maria, Josef!" Bílá paní ho proklínala a ukázala mu pět mladých višní. Až ty vyrostou, takže z nich bude možno nadělati prken a z prken udělati kolébku, tehdy ten chlapec, který první přijde do oné kolébky, bude moci bílou paní vysvobodíti. Voják brzy na to umřel. — Táž pověst vypravuje se v Soběslavi, kde se to přihodilo ponocnému, sr. Vernaleken s. 124. — Ve versi Grohmannově, se zakletí bílé paní motivuje. Byla to krásná panna, kterou si vzal jeden král. Ale ona zradila manžela a zasnoubila se s jeho protivníkem. Když se i tomu stala nevěYnou, dal jí její druhý manžel zavřití a za-zdítí do bílé věže na Bílé Hoře. Z této věže o půlnoci vychází atd. Nováček křičí již pří prvním bodnutí: „Ježíšmarija, ty's mi dala!" „A ty mně ještě víc", praví bílá paní a ukazuje mu tří stromky, z jichž dřeva má být kolébka jejího vysvoboditele. A když ani ten jí nevysvobodí, musí obcházeti, dokud svět bude světem. — Tato verse povídky shoduje se nápadně s pověstí, jíž užil Spiess ve svém vypravování o krásné Olívii (sr. shora s. 145,). Podobá se pravdě, že pověst německého původu, uvedená překladem Šedivého do české literatury, ujala se odtud v podání lidovém. Podnět dala asi slova „bílá věž", jmenovaná v povídce, a „Bílá Hora", kamž pověst lokalisována.

Jest tedy tato povídka, již uvádí Laistner na doklad toho, kterak stupňovati se mohou v pověsti o vysvobození bílé paní muka můry, původu dosti pochybného, tím pochybnějšího, že stejné parallely v nynější tradici německé není. Podobná situace úvodní, vojín na stráži a zjevení bílé paní, je v německé pověsti ze Slezska, Zeítschr. d. Ver. f. Volksk., IV., s. 452 (— Kühnau, č. 232, s. 249), avšak povídka vyvíjí se jinak. 4 českých pověstech vázáno jest vysvobození bílé paní tou podmínkou, že vysvoboditel ani nehlesne; podobný motiv vyškytá se v pověsti ve sbírce Reusch, Sagen des Samlandes, 1863 č. 8.: vysvoboditel má držeti zakletou hradní pannu děj se co děj, ale i zde výkřikem „Herr Gott, Herr Jesus!" jest vysvobození zmařeno. Výkřikem „vysvoboditele", poděšeného visícím nad ním mlýnským kamenem, maří se vysvobození v četných povídkách německých; několik jich shrnul Laistner, Rätsel d. Sphinx, II. s. 230. V těchto pověstech hlásí se však již také motiv získání pokladu; podobně též v nizosaské, Schambach-Müller, Niedersächsische Sag. u. March., 1855 č. 110 s. 83: vysvoboditel vzkřikne, polekán jsa psem. — Závěrečná formule o vysvoboditeli, jenž ležeti musí v kolébce, která zhotovena bude ze dřeva stromu, jenž jest ještě nepatrným