stromečkem а р., jest velmi častá v německých pověstech; zkomolené doklady najdou se ve Švédsku a Francii. Motiv tento, jehož podrobný výklad podal Bedř. Ranke,25) pochází z legendy o Adamovi a dřevě kříže. Podle Rankeovy rekonstrukce byl původně vyvinut trojím způsobem a přenášen do pověstí o vysvobození bílé paní. Teprve však ve třetí fasi vývoje (Ranke označuje ji C), kde zapomenuty byly původní členy motivu, smrt vysvoboditelova a kříž ze spasného stromu, a nahrazeny běžným ve středověku vysvobozením skrze první mši vy-s v o b o d i t e 1 e-k n ě z e, vynalezen byl nový spojovací člen: kolébka ze dřeva spasného stromu, ve které musí vysvoboditel ležeti. Členy motivu jsou v některých pověstech německých více méně zachovány, sr. Ranke uv. d. s. 49. České tradici je nejbližší pověst o bílé paní, propadlé v Šacberku u Jihlavy, Vernaleken Mythen, s. 140; vysvobozena bude potomkem knězem, který ležeti bude v к o-lebce, zhotovené ze dřeva stromu, který ještě jako keřík stojí před slují. Motiv první mše jest v této pověsti značně seslaben, ale přece patrný; motiv spasného stromu jest výrazný. Z tohoto útvaru motivu vyvinulo se zapomenutím členu první mše velmi rozšířené znění (podle Ranke D), které se jeví také v české pověsti o bílé paní na Bílé Hoře ve versi Vernalekenově. Stejně podává motiv ten pověst krkonošská, Grohmann s. 47.: bílá paní na Harfenštejně bude vysvobozena, až osamělá jedle bude míti větev tak silnou, že z ní bude možno udělatl kolébku . . . atd. (Četné jiné parallely sr. u Ranke uv. d. s. 54 n.) Dalším vývojem к nejistotě vysvobození vznikl poslední, nejrozšířenější tvar (D1), který shledáváme i v povídce o bělohorské bílé paní verse Grohmannovy. (Hojnost německých versí shrnuje Ranke v uv. d. s. 52 n.)

Jiné skupině náleží česká pravděpodobně pověst od Mor. Hranic, sr. Vernaleken, s. 135 n. Na výšině Svrčově viděl jeden muž oheň sršící svini, která měla zlatý klíč v hubě. Za ním ozval se hlas: „Ty's nás mohl lehce vysvobodíti, ale ty se's zdráhal vzíti klíč." Ohlédl se a spatřil bílou paní, která mu pravila, že na tom místě bude růsti třešňový strom; ten až vzroste, udělá z jeho dřeva truhlář, který se dosud nenarodil, kolébku, a dítě, které první v ní ležeti bude, bude vysvoboditelem, — Tohoto druhu jest, ač se v mnohém liší, i kladská pověst, již uvádí sbírka Kubín-Polívka „Povídky kladské" II. č. IV. s. 8. Zde jmenuje se jen „zakletá pani", která po desáté se objeví, sedíc na draku a držíc v ruce proutek. Proutkem švihne vysvoboditel přes klíče, jež drží drak v tlamě, a tak zakletou vysvobodí.

Obě pověsti tyto jsou parallelami hojných povídek německých, kde se zakletá (bílá paní) objevuje v podobě nějakého netvora, hada, ještěra, ropuchy a p. Někdy vystupuje v pověsti jen krásná paní neb panna, také hradní paní neb panna, jindy zvou ji pověsti přímo hadí pannou atd.; v podstatě jsou všecky tyto postavy totožné. Motiv proměny v netvora jest v obou českých povídkách oslaben, v kladské versi velmi značně, ale přece ještě jest patrný, ■— Velmi pokleslý v obou jest i motiv hrůzné zkoušky. V německé tradici předstihuje se fantasie lidu ve vylíčení hrůz, jež musí vysvoboditel podstoupiti; musí netvora líbati, držetí v objetí, musí bez hlesu trpětí, jak had aneb ropucha mu leze přes obličej, musí zakletou nésti po cestě, na které je ohrožován obludami. Vyrvání klíčů z tlamy bílé 'paní-netvora jest jedna z mírnějších podmínek vysvobození. Motiv klíčů jest vlastně příznakem pověstí o (zakleté) bílé paní a pokladu (sr, shora s. 163 a dále); v českých povídkách byl bud motiv pokladu zapomenut aneb motiv klíčů