uložila posty a modlitby, kterými by ji vysvobodil z očistcových muk. Často к němu přicházela, nikdo jí neviděl kromě něho. Po vysvobození zmizela jí skvrna na čele, ztratila se v kouři.

Pověst tato je zcela ojedinělá; motiv, že bílá paní není viděna od nikoho jiného leč toho, kdo má vykonatí vysvobození, vyškytá se též v krkonošské pověsti, Kiihnau č. 247 s. 290, zde však chlapec, jehož vybízí bílá paní к vysvobozeni, bojí se psa ji provázejícího.

Náboženským názorem silně jest zabarvena i pověst v Menšíkových Mor, nár. pohádkách a pověstech z ok, Jemn. č, 37 s, 123. „Černobílá ženská", která kráčí napříč přes pole, a přes vodu chodí jako po suché zemí, praví zvědavým, že je z Olešné ze hřbitova, a že musí tak dlouho putovat, až budou všichni lidé v okolí nábožní.

Černobílá ženská této pověstí shoduje se úplně svým duchovým zjevem s oněmí bílými paními, vznášejícími se tu a tam v přírodě. Bílá paní vychází ze hřbitova podle pověsti uvedené (shora s. 161) ze zápisků Krolmusových, Č. L, V. s. 5' 1. Polobílá, poločerná paní žádá za vysvobození podle něm. pověsti, Kuhn, Märkische Sagen č. 99, straší na Budějovicku, sr. Hübler, Sagen aus d. südl. Böhmen v Mitteil. d. Ver. f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XV. 1877 č. 15. Zpola bílé, zpola černé panny jsou zaklety ve vrchu Šuběnici ve Slezsku, sr, Vernaleken, Mythen s, 145.

Bílá paní vystupuje též v povídce, zaznamenané Vernalekenem, Mythen, s. 146 n. a znovu uvedené Grohmannem s. 51. n. pod nazvem „Roh přání". Na hrad Tejřov přijde 11 vojáků s vůdcem. Roh vyplní každé jejích přání. V noci přijde k vůdci bílá paní a praví mu, že jest s jedenáctí družkami zakleta v rybníce; on se svými vojáky může je vysvobodíti, zůstanou-li všichni nepřetržitě jeden rok v zámku. Vojáci svolií, ale nedostojí podmínkám. V noci na to objeví se vůdci černá paní, naříká, že musí s družkami zůstati začarována, ježto dosud ani dřevo nenarosilo ke kolébkám jích vysvoboditelů. Věrolomní vojáci musí hrad opustíti, vůdci dá zakletá panna klíč к pokladům. Po čase chtí se vojáci pokusiti znovu o vysvobození, jsou však od panen zabiti. Vůdce získává poklad.

Bohatý obsah této povídky splynul z pověsti o nezdařeném vysvobození bílé paní, která jest zcela patrná, neboť jest zachován i motiv spasného stromu, a z velmi hojné a rozmanitě obměňované povídky o vysvobození zakletých panen, princezen atd. od tolikéž jinochů, vojáku atd, V povídce takové zaznamenané J, Horákem z Posázaví v N. V. Č. II. 1907 s. 272 jest to sedm bratří v zámku; nej-mladší zůstane v zámku a vysvobodí sedm princezen zakletých v sedm černých ovcí, které postupem vysvobození zbělí, (Zde i komentář.)

Podle uvedených pověstí jest zakleta bílá paní na nějakém místě v přírodě neb na opuštěném, málo navštěvovaném místě. Ojedinělá jest pověst v Amortových „Báchorkách a pověstech města Berouna a okolí" s. 7. Bílá paní chodila v poledne neb o půlnoci v domě u Žaludů v Berouně a kýchala. Jednou řekla výměnkářka na její kýchnutí „Pozdrav Pán Bůh" a tím ji vysvobodila. Byla prý to žena jednoho vojáka, která kýchnutím prozradila skryté zbraně.

Kýchání zakletého, pykajícího ducha jest častý rys českých i německých pověstí. Berounské pověstí podobá se motivem vysvobození skrze pozdrav na kýchnutí německá pověst z Eisenašska, podle které jest neklidným duchem vzdorovitá, od své matky prokletá panna, sr. Grimm, D. S.2 č. 227.