Česká tradice zná netoliko zakletou bílou paní, ale i zakletí v bílou paní. Tento motiv vyškytá se v jedné z „Pověstí z kraje jičínského" v „Albu Slovanských listů" z r. 1875, I. sešit 10., s. 160. Mladý rytíř na hradě Bradlci miloval dceru pána Kumburského. Ale rodičové nepřáli té náklonnosti a povolali čarodějnou kartářku, která zaklela milenku rytířovu v bílou paní. Teprve před smrtí oznámila stařena nešťastnému mladíkovi, jak může zakletou vysvoboditi. Se stromu na nádvoří měl utrhnouti devět větviček, svázati je po třech a jimi otevřití komnatu bílé paní. Rytíř provedl vše, nedav se zastrašiti hrůzami, a tak milenku vysvobodil.

Zvláštní a zajímavý motiv tento svědčí o tom, jak představa o bílé pani, odpoutaná již od podkladu svého vzniku, má jíž sobě vlastní strašidelný ráz. Něco podobného vyškytá se ve slezské pověsti, Kühnau č. 244 (2) s. 277: odmítnutý nápadník dá panně ze zámku nápoj, připravený čarodějkou, a promění ji tak v hadí pannu, která jen jednou za sto let má lidskou postavu. Způsob vysvobození pomocí větviček podobá se vysvobození v pověstí kladské (sr. shora s. 167), kde vysvoboditel švihne prutem přes klíče; prut je nástrojem vysvoboditelovým též v pověsti slezské, větev po šestnácti letech rozkvetlá v pověsti rýnské (sr. shora 168), v německé pověsti z Hildesheimu má se vykonati vysvobození pomocí pučících větví růžových, sr. K. Seifart, Sagen, Märchen . , . aus Hildesheim, 1854, I. s, 50.

S vysvobozením bílé paní jest spojen v některých pověstech motiv získání pokladu. Bílá paní žádá za vysvobození a nabízí za to veliké poklady, které smělý vysvoboditel může získati. Ústředním motivem těchto pověstí jest jako v skupině předcházející zkouška, již musí vysvobozující podstoupiti. Avšak vysvobozující obyčejně nedostojí podmínkám, aneb nemá dosti odvahy, aby se pokusil o vysvobození.

Podle pověsti ve sbírce Krolmusově II. 565 п., zjevila se naValdeku bílá paní oráči, žádajíc ho za vysvobození. Častěji s ním rozmlouvala, a u studánky nechávala mu peníze. Pak ho prosila, aby přišel o půlnoci ke studni Lídě, že mu udělí hojných pokladů, ale on jí odřekl. Na to naříkala bílá paní, že musí zůstatí „zavinšovanou a ztracenou", až jí vysvobodí kněz z kláštera sv. Dobrotivé, „a ten bude zrzavý."

Slezská pověst vypravuje, jak chlapci třikráte se zjeví bílá paní a prosí za vysvobození, on však bojí se psa, Kühnau č. 247 s. 290. Vysvobození knězem jest oslabený motiv první mše, při čemž byl již úplně zapomenut motiv kolébky ze spasného stromu (sr. shora s. 167.). Oslabený tento motiv je i v pověsti o zakletě bílé paní ze Zbirožska, Krolmus. sbírka II. s. 561, í v jihlavské pověsti, Vernaleken, Mythen s. 140. Úplný jeví se tento motiv na př. v pověsti vorarlberské: bílá paní běduje, že musí tak dlouho čekati, až jedle bude skácena a z prken udělána kolébka, v které bude ležeti prvorozený chlapec, a až'se z něho stane duchovní a první mši bude čistí, Vonbun Sagen Vorarlbergs2, 1889 s. 100. Ranke ve spise Der Erlöser in d. Wiege, s. 50, uvádí podobné pověsti německé, kde zachován více méně motiv první mše; dodatek české pověsti upomína ho na nářek zakleté v du-rynské pověsti: „Ein Knäblein von sieben Jahren mit weißen Haaren kann mich erretten."