Splynutí motivů zakletí a pokladu jest zřejmé v pověsti ve sbírce Slavie Poh. a pov. naš. lidu 1882 s. 107. Starý chałupnik viděl v den pašijí pod Točníkem světélka. Nedal se mýliti výsměchem a počal tam kopati. Dokopal se schodů, vedoucích do hlubiny. Po dvacátém schodu zjevila se mu bílá panna a tázala se ho, čeho si přeje, pak pravila mu že ještě jeden rok jest jí hlídati poklad a čekati na vysvobození, aby přišel v týž čas za rok, pak si bude mocí nabrati, co jen bude chtíti. Otvor se za starcem zasypal, když dozpívali právě v kostele pašije; stařec brzy na to zemřel.

J. Grimm v D. M.4 II. s. 808 uvádí pověst dánskou, podle které bílá paní střeží poklad a čeká na vysvobození.

V obou uvedených pověstech nedojde к pokusu o vysvobození. Způsob vysvobození určen jest v pověsti z Berounska, sr. Amort s. 36., kde jest motiv pašijí rovněž zachován. Za pašijí ukázala krásná panna mladíkovi ze statku poklad a pravila, že si může vzíti, co unese, nesmí se však na cestě к domovu ohliédnouti; jinak by mu z pokladů nic nezbylo, a ji by učinil na 50 let nešťastnou. Čím více se mladík blížil к domovu, slyšel za sebou stále větší a větší hřmot, zoufalý pláč a volání. Když přišel к domovním vrátkům, ohlédl se, chtěje překročití líšeň. Následovala ohromná rána, a usedavý pláč vzdaloval se od něho. Všecky kapsy, kde měl schovány poklady, mu prchořely.

Neohlížeti se jako podmínka vysvobození 'jest velice hojný rys. Z německých pověstí shoduje se s českou dosti značně pověst braniborská, Kuhn, Märkische s. 111 (— Ranke, Volkssagen, s. 112): vysvobozující nesou zakletou princeznu na zádech к městu a již po třetí obchází kostel, což je podmínkou vysvobození, ač je zakletá těžší a těžší a ač ho různé nestvůry ohrožují; avšak tu uvidí hroznou červenou záři a ohlédne se: vše zmizí a prudký úder zbaví ho života. Jsou tu tedy zajímavé shody v motivech hrozivého okolí, ohlédnutí a následující velké rány; v české pověsti jsou motivy zmírněny. I ve valašské pověsti, která vypravuje o zakleté černé paní, je podobný rys: gazda nevzal klíčů od zakleté, ač mu je podávala, „lebo hore čerti trhali jeho ženu na samé kúsčičky", sr. Václavek, Několik pohádek a pověstí z moravského Valašska2, s. 63 n.

Pověst o zakleté panně v Šacberku u Jihlavy uvádí jako podmínku vysvobození zakleté panny přenesení přes hradní příkop, sr. Pátek „Pověsti z Jihlavy a okolí" s. 20 n. Ohrožení vysvobozujícího různými netvory maří osvobození. Panna běduje a praví, že musí trpětí až do soudného dne.

Shoduje se tedy tato pověst s uvedenou braniborskou v motivu nesení zakleté. Tento rys vyškytá se i v pověsti východopruské, Tettau & Temme, D. Volks-sagen Ostpreußens usw., 1837, č. 267: vysvobozující má nésti zakletou princeznu na hřbitov, aniž by se ohlédl; na hřbitově uchopí ho něco v týle, on se ohlédne a maří tím vysvobození jako v pověsti z Berounska a v pověstí braniborské. Nářek zakleté jest častý rys; sr, Ranke, Volkssagen, s. 110, 111. Vysvobození oddaluje se až ku poslednímu soudu také v bělohorské pověsti, Grohmann s, 56 (sr, shbra s. 166.).

Motiv nesení a ohromné tíže jeví se také v zajímavé pověsti od Uh. Hradiště, sr. Vernaleken, Mythen s. 124. Bílá panna ukázala se dvěma mužům, hledajícím poklad, a pravila jím, že nenajdou