ženy, která pohřbena byla i s novorozenětem v nesvěcené zemi. Bílá paní jest duch sebevražednice: Meiche č. 231 s. 170, Gebhart, Ost. Sagenb. s. 106, Gradl, Sagenb. d. Egergaues č. 124 & 63 atd. V příbytku straší bílá panna, duch panny zabité vojáky, podle slezské pověsti, Kühnau č. 59. s. 58 a j.

(Dokončení příště.)

Rhamm Karl. Germanische Altertümer aus der slawisch-finnischen Urheimat. I. Die altslawische Wohnung. Braunschweig 1910. (Ethnograph. Beiträge zur germ.-slaw. Altertumskunde, II. Abt., П. Т., I. Buch.)

Karel Rhamm je bez odporu jedním z nejpřednějších pracovníků na poli slovanského národopisu. Všímal si již dávno kriticky různých prací (hlavně v čas, „Globus"), později počal psáti drobné studie, až konečně překvapil slovanské pracovníky široce založeným sborníkem velkých prací pod souborným titulem „Ethnographische Beiträge zur germanisch-slawischen Altertumskunde", v němž se dovedl tak zapracovali do slovanských materiálů (zejména ethnografických), že se mu snad nikdo v tom nevyrovná. Měl sice pří tom východisko německé a také cílem mu nebylo psáti slovanský národopis a slovanský pravěk, nýbrž jen osvětliti a vyložítí staré kulturní styky slavoger-manské, ale to nevadilo, aby jednotlivé části jeho práce nevzrostly v samostatná zpracování materiálu čistě slovanského. Tak zejména třetí dosud vyšlý svazek jeho výše uvedeného sborníku, který má i samostatný titul „Die altslawische Wohnung", představuje objemnou knihu, věnovanou historií slovanského domu.

Kniha táto je nad míru cenná práce, jistě jedna z nejcennějších, které vyšly v oblasti slovanského národopisu v posledním dvacetiletí, pro nás tím cennější, že nebylo dosud v literatuře větší práce, která by se byla pokusila řešití těžké problémy, spojené s historií slovanského domu lidového v takové podrobnosti a úplnosti, jako to učinil Rhamm. Je to kniha těžká ke čtení; působí dosti obtíží, než se místy probereme spoustou zde nahromaděné látky, ne vždy jasně a přehledně rozčleněné, ale musíme býti za ni autorovi velice vděční. Jen to působí dosti trpce, že nás takovou knihou obdařil Němec; bude to, doufejme, zejména ruským badatelům pobídkou, aby dohonili, co bylo dosud zanedbáno. Kniha Rhammova bude jim při tom výborným vodítkem.

V prvé části své knihy probírá Rhamm nejdříve a co nejobšírněji nynější formu a vnitřní zařízení ruského domu (str. 1—169), a tento souborný popis, sestavený na základě velmi roztroušené, málo známé a málo přístupné literatury, je jistě positivně nejcennějším kusem z celé knihy. Obsahuje nejen souhrn dosavadních studií a popisů ruského domu, nýbrž i velké plus: první jeho celkovou charakteristiku, jeho roztřídění podle typů a oblastí, z nichž nejdůležitější je stanovení a vymezení severního domu velkoruského o vysokém patře (Rham-mův termin „Stockhaus"), spojeného z části s ostatním dvorem v je-