duchovním — míní tím asi vysvobozovatele duší z očistce P, Gla-dicha — к bludu, že bílá paní nemůže býti vysvobozena z muk očistcových, pokud stojí zámek jindřichohradecký. Balbínovi byla bílá paní pravzorem dobrého, dobročinného zjevení, zbožným, ochranným duchem rodu; dokazuje to jejím vzezřením, tím, že založila sladkou kaši a rozhněvala se, když jí Švédové na Telči r. 1645 nerozdávali, tím, že přivedla r. 1604 к loži umírajícího kněze, jakož i její úslužno-stí, s jakou nesla světlo před paní Kateřinou z Montfortu za jedné její návštěvy v Bechyni. Shrnuje pak všecky rysy pověsti a prohlašuje ne bez sebevědomí svou konjekturu: bílápaníje Perchta z Rožmberka,

Hlavním důvodem jest mu obraz v zámku jindřichohradeckém. Nápis „Perchta" a rožmberský znak ukazovaly na Perchtu z Rožmberka. Balbin popisuje podrobně obraz a poznamenává, že ti, kteří někdy viděli bílou paní, potvrdili, že obraz její je tak podobný bílé paní, že nemůže býti vejce vejci podobnější. Pak uvádí životopis nešťastné Perchty z R., jejž znal asi ze ztracené kroniky Březanovy. Mísí tu správná data s omyly. Klade správně narození Perchtíno mezi 1420 až 1430, zná její matku, ví, že Perchta v neděli před sv. /Martinem 1449 byla provdána na Krumlově za Jana z Líchtenštejna, a charakte-rísuje správně toto nešťastné manželství; rovněž ví, kdy bratr její Jindřich nastoupil ve vladařství a že zemřel r, 1457, zná dokonce i její starostlivý dopis Jindřichovi. Činí však těžko pochopitelnou chybu a klade rok smrti jejího surového manžela Jana z Líchtenštejna tak záhy, že se Perchta stěhuje do Čech к ještě žijícímu bratru Jindřichovi, a dopouští se dalšího hrubého omylu tím, že činí bezdětnou Perchtu ihned vychovatelkou sirotků Menharta z Hradce, ačkoliv je zpraven z Hájka o poručnictví Arnošta z Leskovce. Když synové Menhartovi dospfli, nechtěli prý proprstiti své p = stounky, a tak zůstala u nich až do smrti; když pak bezdětní zemřelí a dědictví přešlo na linii telčskou, stala se prý ochranným duchem pánů z J. Hradce a Rožmberka. Balbin dokládá to pověstí o zjevování bílé paní u kolébky Petra Voka a pověstí o nalezení pokladu. Pojednává pak dále o hostině, jež každoročně v Hradci a v Telči lidu byla připravována pode jménem „sladká kaše". Popisuje ji podrobně a vypravuje o svém pátrání po zakládací listině a o výslechu starců. Bílou paní, již starci jmenovali zakladatelkou sladké kaše, shledává Balbin ovšem opět shodnou s Perchtou z Rožmberka a domnívá se, že tím jest jeho kon-jektura skvěle potvrzena.

Objev Balbínův rozrušil velice celý tehdejší vzdělaný svět, víra v něj se záhy rozšířila a trvala velmi dlouho. Důvody Balbínovy zdály se tak pádnými, že Perchtě z R, připočtena byla i zjevení bílé paní v Německu, První pravděpodobně pronesl toto mínění Erasmus Francisc i35), vysvětluje to sňatky Viléma z Rožmberka s princeznami rodu brunšvického, bádenského a hlavně jeho sňatkem se Sofií, dcerou kurfůrsta Joachima II. z Brandeburgu r. 1561. Všecky dosavadní zprávy a pojednání o bílé paní sebral pak dr. Nagel a propůjčil jim pseudovedeckou formu ve své dobře míněné „Disser-