str. 195
taci".36) A po Nagelovi téměř všichni, kdo se zabývali touto pověstí, namáhali se dovodíti pracnými důkazy o příbuzenství Rožmberků rozšíření pověsti v Evropě, Německý spisovatel Cosmar na př., aby měl pádný důvod, proč se bílá paní zjevuje Hohenzollernom, vykládá, že Perchta byla princezna hohenzollernská, I P, Jan Schmíd l37) vykládá o bílé paní, především podle Balbina a vypravuje o novém zjevení v Telči, kterým oznámena smrt synků tehdejšího majitele hraběte Lichtenštejna; jest to jen opakování pověsti zaznamenané Balbínem z úst P. J. Mullera.
Ani telčskýurbářz konce XVIII. stol. nezná lepší autority pro pověst o bílé paní a sladké kaši nad Balbina. Balbin a Nagel jsou prameny i pracím z první polovice XIX, století,38,) I nejstarší českápojednánío pověstí, uveřejňovaná porůznu v časopisech (sr. shora s. 153 п.), jsou podle Balbínova vzoru, a také Palacký30) částečně přijímá výklad В albínův a vidí v bílé oaní historickou osobnost, nešťastnou dceru Oldřicha z Rožmberka. Poslední dozvuky Balbínova objevu najdou se netoliko v belletristické reprodukcí pověstí od dra. A. Alexis e z r. 1887 (sr. shora s. 157). nýbrž ještě také ve velmi učené „Germanische Mythologie" E. H. Meyera z r. 1891!
Ale mezi tím již uprostřed století nastal obrat. Kniha Minuto-1 i h o40) zjistila, že se bílá paní vyskytuje již r. 1486 v Německu, a sice v Bayreuthu, a po té zvláště na Plassenburku u Kulmbachu. Od F, B. Míkovcových „Malerisch historische, Skizzen aus Böhmen" 186041) nepochybovalo se mezi odborníky, že Perchta z R, nebyla nikdy na J, Hradci a že tudíž není zakladatelkou sladké kaše a bílou paní pověstí. К tomuto výsledku přispěla hlavně znalost dopisů Perchtiných42), podle kterých vylíčil F. Dvorský v Květech, VI., 1871 (sr. nahoře s. 154) neutešenou její životní dráhu.V knize své „Perchta z Rožmberka zvaná bílá paní.Historickv kulturní obraz" ukazuje dalšími historickými daty naprostou neudržitelnost Balbínova dohadu.43) Toto mínění opakuje i A. Sedláček v předmluvě к vydání „Listů paní Perchty Líchtenšteínské z Rožemberka".44) К stejnému výsledku
36) Joannes Christopherus Nagel, Dissertatio historico-metaphysica de celebri spectro ouod vulgo Die weiße Frau nominant in Academia Regiomontana, Wittenberg, 1743.
37) „Historia Societatis Jesu provinciae Bohemiae" 1749, s. 371 п., 1593 п.
38) Uvedený již (nahoře s. 154) článek Schiff nerů v z r. 1803 podává s racionalistického slanoviska ploše pověst, udává epochu zjevování bílé paní 1539 až 1740, avšak nepouští se do kritiky pověsti. J, G. G. Bü s chin g ve „Volkssagen" 1820 s. 143 n, a Gerle v uvedeném již článku (sr. nahoře s. 157), uvádějí celou versi Balbínovu s jejími dodatky a dohady; krátce reprodukovali již Grimmové versi Balbínovu v D. S., 1816, č. 268. Podle zápisů v telčském urbáři jednají o povesti články v Horm. Archivu, XVI., 1825, a v Horm. Taschenbuchu N. F. I. 1830 (viz nahoře s. 154). Také Claudiusv knize „Die Herren von Neuhaus", 1850, s. 185 п., drží se údajů Balbínových, kterých nedostihuje ani zmatený článek Gliickseligův z r. 1853 (sr. nahoře s. 157).
39) Dějiny, IV., 1., s. 197.
40) Julius v. Minutoli, Die weiße Frau, Berlin 1850.
41) F. B. Mikovec, Malerisch historische Skizzen aus Böhmen, Wien u, Ol-mütz, 1860, s. 118 n.
42) Uveřejněny byly z části od K. Augezkyho v Horm. Archivu, XX., 1829 а
XXI., 1830, úplněji od E. Münchena v 2. svazu čas. „Europa", 1838.
43) Kniha vyšla v Matici lidu, VIII. č. 2 r. 1874; sr. zvláště s. 98 n.
44) Archiv Český, XI., s. 241 n.
|
|
