Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 196

nutně dospívá také F. v, K r o n e s, který vylučuje především život skutečné Perchty z pověsti a ukazuje, od koho to obé bylo změ-teno.46) Tím jest omyl Balbínův nadobro odbyt; držel se jen v literatuře, do podání lidového nepronikl.40) Historická podstata pověsti se tím značně sesouvá, a pověst přestává býti vlastní historickou pověstí.47)

Pravděpodobný vznik, vývoj, rozbor a historickou podstatu pověsti o bílé paní Vítkovců snažil se ukázatí J. S a 1 a b a ve své důkladné práci.48) V rozboru pověsti možno Salabovi přisvědčíti, Jsou v ní tří podstatné rysy: 1. bílá paní zakladatelka sladké kaše; 2. bílá paní věštebným duchem ponenáhlu všech Vítkovců a s nimi zpřízněných rodů; 3. bílá paní se stává katolickou. Historicky pevný je v ní toliko jeden bod: každoroční hostina „sladká kaše". Sladkou kaši vysvětluje Salaba jako fundaci náboženskou, která založena byla někdy ve XIV. století a v ničem se neliší od podobných nadání. Hypothesa třeboňského archiváře Theodora Wagnera, kterou S, přijímá, jak již dříve učinili F. Dvorský49) a A. Sedláček50), je velmi pravděpodobná. Podle Wagnera jest bílou paní Markéta z Leuchtenberka, choť Jindřicha II. z Hradce, příjmím „Divokého". I tato žena byla v manželství svém nešťastna, a ovdověvši r. 1364, nosila na Hradci vdovský bílý šat, v kterém byla vymalována. Také za jejího živobytí se na Hradci mnoho stavělo; byla paní zbožnou a dobročinnou a brzy po smrti manželově vstoupila do kláštera sv, Kláry v Krumlově. Lid zval svou dobrodějku podle charakteristické barvy jejího šatu.51) Tím tedy jest vysvětlena


45) F. v. Krones „Bertha (Perchta) von Liechtenstein, geborene Rosenberg (t 1476) und die Sage von der „Weißen Frau" zu Neuhaus, Teltsch", Z. d. Vereines für Geschichte Mährens, Brünn, 1897, I. 2, s. 1. n.
46) Pověst u K. Hraše, Babičč. vypravovaní, s. 149, jmenuje Perchtu z R., avšak to jest pravdepodobne literární přídavek.
47) Kromě priority bílé paní v Bayreuthu dokázal Minutoli ve jmenovaném spise historickou nesprávnost oné pověsti německé, která spojovala bílou paní dvorů německých s hraběnkou Beatricí (též Kunigundou, Anežkou) z Orlamünde. Pověst vypravovala, že hraběnka z vášně ku purkrabímu norimberskému Albrechtovi Krásnému dala zavraždití neb zavraždila své dítky a že proto nemůže dosíci její duše pokoje, sr. G, D. S.-, II. č. 585. Jiní spojovali bílou paní berlínskou s hraběnkou z Leiningen, jíní dokonce s princeznou ruskou neb bulharskou Kunigundou, která provdána byla prý nejprve za Otakara II. atd., sr. Schrammen, D, Schicksalsoder Totenfrau im Hause Hohenzollern, Köln 1888, s. 23 n. Toto spletení povesti o bílé paní s historickými osobami jest protějškem případu českému, nebylo však nikterak příčinou a podnětem takových omylů dalších, к jakým vedl dohad Balbínův.
48) J. Salaba, Pověst o bílé paní v Čechách a na Moravě u pánů z Rožmberka a z Hradce, Čas. Mat. Moravské, XXIII., 1899, s, 139 n„ 230 n. 325 n. 49) J Sr. uv. dílo s. 100, 153.
50) Hrady a zámky IV. s. 375, Ottův Slovník Naučný „bílá paní" a j.
51) Tuto hypothesu potvrzuje i parallela o černé paní, kněžně na Těšínsku, sr. Mikšíček, Sbírka pov. mor. a slez., 4. sv. č. 10. „Černá paní" jest Sidonie, vnučka Krále Gustava Adolfa, která chodívala v smutečních šatech. Jiné pověsti jmenují černou kněžnu, sr. Sláma, Slez. poh. a pov, č. XL. s. 71 [— Vlastenecké putování s. 151), spojujíce ji s jinou historickou ženou. Lid vzpomínal na dobrou paní v černých šatech a opřádal ji pověstmi stejně jako na Hradecku paní v bílých šatech. Zajímavé jest, že i těšínská černá paní obchází na zámku s klíči, sr. Sláma č. XLI s. 72, a že se vypravuje i o pokladech černé paní, sr. tamže č. XLII, s. 73. Jest to tentýž vývoj pověsti jako v případě bílé paní.

Předchozí   Následující