zdá se mu souviseli i motiv pokladu: tam, kde jest zakleta stará pohanská bytost, leží i ohromný poklad.58)

Stručný poukaz Grimmův na bílou paní hradeckou rozvedl později J. E. F ö d i s c h.57) Omyl Balbínův jest Födischovi síce patrný, avšak on zakladá svůj výklad na dvou momentech: bílá paní má určitě jméno Perchta, a bílé paní se připisuje založení sladké kaše; tím dochází ovšem nezbytně к mythické bohyni Berchtě а к jejímu „berchtentagu". Podle F. identifikoval Balbin mythickou Berchtu s Perchtou z Rožmberka; než předpoklad Fodischův, že bílá paní má jméno Perchta, není ničím odůvodněn, a proto i závěry jsou chybné. V sladké kaší, v které vidí F, ve shodě s Grimmem upomínku na bohyní Berchtu, uváděje jako parallelu rozdílení chleba v Bolle na den sv, Berthy, poznána byla fundace náboženská.

Pověsti o zakletých bílých paních a pannách, které sedí v hoře se svými poklady a čekají na vysvobození, byly vhodnou látkou A. K u h n o v i38) pro jeho mythomanské konstrukce. Nepřipouštěje v duchu své školy možnost přenesení pověsti s jednoho místa na jiné, byť i vzdálené, shledává v těchto velmi rozšířených pověstech původní pohanský myth, kterému sice křesťanství propůjčilo některé vnější formy, ale kterého nemohlo úplně přetvořiti. Jako v jiných svých mythologických pracích, vychází K. i zde z písní védských, domnívaje se, že našel tu čistou přírodní obrazotvornost. Zakleté bílé paní jsou prý Äpas, Däsapantnis, zúrodňující vody, které nepřítel bohů Vrtra drží v oblacích v zajetí a jež vysvobozuje obyčejně bůh Indra, S velikým fondem filologické učenosti a s obdivuhodným mnohdy důvtipem snaží se ukázati tento myth a jeho vznik i u Řeků a pak i u Němců, Podle toho jeví se mu ovšem mračna jako hora, 7 let zakletí, o nichž někdy pověst mluví, jako 7 zimních měsíců, ďábel neb jiný netvor jest mu jen obdobou zlého Vrtry. Černou barvu zakleté, která postupem vysvobození zbělí, vykládá barvou mraku; vysvoboditele boha Indru zastupuje prý v německé pověsti smrtelník a modrá neb žlutá květina, obyčejně pomněnka, petrklíč aneb zlatý klíč není prý nic jiného než modrý neb žlutý blesk, klíč to к hradu oblačnému atd, Kuhnovu výkladu nelze upříti ostrovtipu a jemného smyslu pro přírodní poesii; jak daleko však může zavěstí podobná metboda, u-kazuje se zde velmi názorně: se zraněním nohy zavírající se horou spojuje K. Donara, Hefaísta a dokonce i Achilla ,, ,59)

К výkladu Kuhnovu druží se pokusy jeho švakra W.: Schwartze, Schwartzovi, který téměř ve všech pověstech vidí boj mračen a bouře na obloze, nemohla býti Berchta, bílá paní ničím jiným leč bohyní bouřky, nebeskou pradlenou; zlatý vlas bílé paní u vod jsou zlaté paprsky blesku, zlaté neb žluté střevíčky bílé paní ukazují podle Schwartze na „přirozený živel", z něhož vznikly, blesk,