Předpověděný vysvoboditel bílé paní v kolébce jest blesk, který se kolébá v oblaku atd.60) Pověsti o jízdě Woda, divokého lovce, nočního lovce, a s ním příbuzné ženské postavy, bílé paní, paní Gode, Frick, Harke, Frau Holle, která se zve v německých pověstech „Windsbraut" a buď společně loví s divokým lovcem aneb jest od něho pronásledována, jeví se mu zřetelně jako tažení bouře,81) (V české pověsti se bílá paní této podoby nevyskytuje.) Postup jeho, kterým se pokouší z charakteristických obrazů divokého lovu vyluštili mythické jádro, jest jen zdánlivý; ve skutečnosti vychází od jakýchsi pramythů a hledá je čistě deduktivně v pověsti, kterou vykořisťuje bez kritiky a násilně. Vykládá na př. „vůz" neb „loď" paní Berchty62) jako mythický obraz mračna a domnívá se, že jeho hypothesu potvrzuje „ohnivý pluh", který se také někdy vyškytá v německé pověsti. Wode, divoký lovec, a paní Holle, bílá paní, jsou podle jeho theorie o „elementární" či „nižší" mythologii staré přírodní, démonické postavy, ještě nezbožněné.

Srovnávací mythologii náleží také výklad Maxe Mullera, jiného zakladatele tohoto studia, který staví slunce a nebe do středu veškerého mythického nazírání Indoevropanů. Jeví-li se ve výkladě Kuhnově a Šchwartzově theorie „meteorická", jest založen výklad Můllerův spíše na theoríi „solární", jak on sám oba směry nazývá; v podstatě však neliší se jeho vysvětlení pověstí o bílé paní od Kuhnova,63) Oba kladou přílišnou váhu na védské mythy a s tohoto stanoviska pátrají po jazykových plodech jiných národů. Jejich hypo-thesy jsou neudržitelné, ježto předpokládají nedokazatelnou proethni-ckou kulturní výši Indoevropanů.

Ze změn meteorických vysvětloval také L. Laistner pověst o bílé paní porůznu ve svých „Nebelsagen"84) později opustil toto mínění a podal výklad pravděpodobnější.

Uvedené pokusy srovnávací mythologie o výklad se neujaly; neuvádějí důkazů, jsou plny fantastických srovnání a nápadů, takže pro kritiku nepadají na váhu a mají jen historickou nejvýš zajímavost, V následujících generacích proto téměř výhradně přijímána mythologická rovníce Grimmova bílá paní = Berchta, a vysvětlení toto drželo se s většími či menšími změnami a dodatky až dosud. Avšak další vývoj názorů mythologických změnil značně mínění o mythické Berchtě.

Již Grimm, jednaje o putování Berchtíně ve svátečním cyklu dvanácti nocí t, j. od 25, prosince (dne narození Páně) do 6. ledna (dne epifanii, theofanií), zmiňuje se i o tlumočení slova „theofania" stn. glossou „giperahta naht" t. j. světlá noc pro nebeské zjevení, jež se ukázalo pastýřům; zná i jiné středověké výrazy a ví, že se mohla z nich snadno vyvínoutí personifikace Perchtentag, Perchtennaht t, j. der tag, die naht der frau Perchtě. Nabízí se dvojí pojetí: bud se vy-