vinula báječná Perchta náhodou či neporozuměním z této personifikace aneb byla analogie „světlého dne" spojena s postavou Perchty, již dříve známou; Grimm, zřící německou minulost plnou bohů a bohyň, rozhodl se ovšem pro pojetí druhé.135)

Co neodvážil se vysloviti J. Grimm, pronesl stručně J. W. Mannhardt: Berchta, Perchta jest personifikací svátku tříkrálového (epiphanía domini, festům triům regum, adoratio magorům), a vedle ní stojí zcela analogická italská Befania, Befana (z epíphania, befania).613)

Tímto neočekávaným obratem byl ovšem silně otřesen i výklad bílé paní, spojované s Berchtou; z bohyně Berchty mohla se daleko snáze vyvínoutí představa o bílé paní, než z personifikace kalendářního dne.

Mínění Mannhardtovo rozvedl, opatřil důkladným učeným appa-rátem a s jiného stanoviska osvětlil ruský akademik A. N, V e s e-lovskij,07) Vycházeje od starozákonní legendy o husonohé královně sábské Sybille, potvrzuje V. starší mínění Lebeufovo z r. 1751, že ženská postava s věncem a husí nohou na portálech některých kostelů francouzských, zvaná „reine Pédauque" t. j. pede auca, představuje Sybillu, Tím staví se proti panujícímu mínění, pronesenému G, Parisem a J. Grimmem, že Pedauca jest povídkovou velkonohou matkou Karla Vel. — Bertou. Grimm dává přednost oné versi karolínskeho cyklu, která vypravuje o Bertě s jednou velkou nohou, a spojuje Bertu, matku Karlovu, s mythickou německou Berchtou, jež má široké chodidlo pradleny, ploské prý od stálého zaměstnání kolovratem.08) V. ukazuje, jak romantický typ Berty stotožněn byl s Pé-dauque-Sybíllou smíšením typů Berty, matky Karla Vel., a Sybilly (Galiany), ženy jeho. Rysy mythické Berchty německého podání pokládá za jeden z podnětů. Berchtu, jíž důkladně líčí, neopomíjeje ani českých tradic, má za zosobnění tříkrálového svátku, kterým se nyní význačně zakončuje cyklus narození Páně. Novým způsobem vysvětluje se vztah Berchtin ku předení, na nějž kladou mythologové němečtí velikou váhu jako na hlavní znak bohyně Berchty: přirozeným požadavkem symbolismu jest, že Berchtě náleží péče o ženskou prácí. Vztah Berchtin к dětem vykládá — jako již dříve Mannhardt — tím, že den její, Perchtentag, byl netoliko dnem tří králů, ale že byl dříve zasvěcen také památce pobitých Herodem pacholat, prvomučen-níků Páně; lidová obrazotvornost užila prý rysů tohoto symbolismu a přenesla na Bertu, Berchtu rysy Ráchel. Takovou shodou svátků Berty-epifaníí a tří králů vysvětluje V. i přenesení jiného symbolického znaku na Bertu — husích nohou Sybilliných, při čemž mohly býti prý dalším podnětem skulptura! výtvory portálů, kde husonohá Sybilla líčena byla ve společnosti tří králů. Další osudy této křesťan-