ské mythické postavy shledává V. na půdě již pseudohistorických přídavků: Berta, povídková matka Karla Vel., ztotožnila se prý formálně s husonohou Bertou křesťanského mythu. Celý vývoj povídkového typu Sybilly-Berty představuje si takto: 1. Sybilla-Pédauque církevní legendy a portálů. 2. Sybilla-Pédauque-Berta vánočního cyklu. 3. Velkonohá Berta, povídková matka Karla Vel. a místních pověstí; Berta, pramáti znamenitých rodů, spojená s feudální pověstí toho čí onoho hradu (Dame blanche); Sybilla na Tečku, pramáti rodu wůrtenberského atd. Zajímavá hypothesa, spojující bílou paní až se Sybillou, vrhala by světlo na věštebný charakter bílé paní; avšak právě v poslední fásí vývoje obmezuje se studie na pouhé naznačení, nepodávajíc důkazů, takže nelze ani s jistotou říci, neprostředkoval-li konec konců ve smělé kombinaci opět jen omyl Balbínův, přejaty z Grimma.

Výklad Berchty z personifikace svátku tříkrálového, kterého mimo Mannhardta a Veselovského zastávali i jiní mythologové, na př. Golther, Tille00), se neudržel. A byl to právě jeden z nejlepších žáků Mannhardtových, který popřel výklad svého učitele, E. H. M e y e r.70) Ve vysvětlení pověsti o bílé paní kombinuje M. názory Grimmovy s nápady Kulmovými, Schwartz o vými í Mullerovými. Jako Grimm spojuje i M. paní Berchte s paní Holle, Holde a kromě bílé paní pokládá i Fru Freen, Frien, Frick, Gode, Harke a j. za jednu a tutéž postavu pod různými jmény. Neprávem prý jí odpírají mythologové božství pro příliš pozdní doložení a pro její strašidelný ráz. Pokládá za možné, že paní Berchta má jméno podle noci svých hlavních pochůzek, noci epifanii, podobně jako paní Luz, Faste podle luzientagu neb fastentagu, ale její mythus trval podle Meyera již dříve a nemohl prý vyrůsti ze jména dne, který se ani nevyskytuje ve starých kalendářích. Než důvody, které uvádí pro božství Berchtino, totiž souvislost se staroněmeckou bohyní Frijou-Friggou a bohatý kruh pověstí, ve který zahrnuje také bílou paní, nepřesvědčují; ohyzdné často a groteskní rysy této postavy, které činí její božský původ silně podezřelým, snaží se omluviti tím, že byla dříve měnlivou bytostí povětrnosti a že vyrostla z elbických hold a unhold, bercht a berchteln. Pověst o vysvobození bílé paní má za nejkrásnější výkvět jarního mythu této bohyně a uvádí málo přiléhavé parallely z eddických básní. Spíše již dá se přisvědčiti jeho mínění, že měnlivé počasí jarní je motivem celé řadv pověstí o tom, jak bílá paní pere, bílí, přede, nosí vodu v okovech a p.