nich. Holda a Perchta staly se nejprve prý vůdkyněmi těchto zástupu hold a percht a zatlačily později všecky bytostí ostatní; to stalo se podle Mogka až v době křesťanské. S Holdou a Perchtou, kterým lidová víra dává vládu nad počasím, spojuje bílou paní jako zjev v přírodě. Fru Harke, Frick a j., které Meyer staví na roveň Berchtě, vysvětluje Mogk jako výtvory lidového vtipu doby nové. Nemalý význam má i nová etymologie slova „Perchta"; podle Mogka náleží k sthn. pergan .verbergen', podobně jako Holda k sthn. helan téhož významu.

Výklady o Berchtě dospěly tak daleko, že v posledním desítiletí toho století, ve kterém vzniklo mythologické studium, najdou se názory všech možných směrů o jedné a téže postavě,

Th. Vernaleken72) mluví o bohyni Perchtě jako o běžném a přijatém faktu, zatím co současně M. Höfler73) popírá výklad Berchta — bohyně, ale také Berchta = personifikace svátku tříkrálového, a z množství znaků poznává v ní elbíckou postavu, vraceje se tak к názoru, jejž již před půl stoletím pronesl J. W. Wolf74) a podle něhož bílá paní, toužící po vysvobození, jest elbina, dryada stromu; se stromem jest její život nerozlučně spojen, strom poskytuje také dřevo ke kolébce vysvoboditelově. Výkladem lískového prutu v pověsti o zakleté bílé paní jako blesku hlásí se K. Weinhold 7б) к názoru Kuhn-Müllerovu a brzy po tom pronáší i E, Hahn apologii božství Perchtina,™)

Výklady si tedy namnoze příkře odporují; zdá se, že z těchto zmatků, jež zmocnily se tajemné Berchty, vyjde vítězně jen ten názor, že Berchta není ani bohyně ani personifikace svátku tříkrálového.

Dva pokusy o výklad pověsti z posledních let jsou velmi příznačné pro všecko dosavadní vysvětlování. Th. Stettner ukazuje mylné spojení pověstí o orlamůndské vraždě dítek s pověstí o hílš. paní, připomíná, aniž by se pouštěl do hlubších výkladů, že bílá paní dala by se uvésti spíše na některou walkůru, než na bohyni Perchtu.77)

W. Wundt ve „Völkerpsychologie" poznal sice správně,, že není tu nějaký přechod bývalé bohyně v postavu pramatere, avšak poněvadž nezná skutečné lidové pověsti o bilé paní a domnívá se, že bílá pani má jméno Bertha až i prý do tragedie Grillparzerovy (sr. nahoře s. 149), myslí, že běží tu o toto theoforní jméno, к němuž prý byl dán podnět pro všobecnou příbuznost představy o děsivém strašidle s postavou mythologickou, která se stala takovým strašidlem.78) Ožívá zde tedy opět osudná myšlenka jesuity Bohuslava Balbina!

Pro úplnost obrazu vývoje, jenž konec konců přes nové a nové omyly přece jest v pokusech o vysvětlení patrný, jest se zmíniti ještě

0 některých výkladech českých, které se většinou přikloňují к současnému stavu německého studia mythologického.