nikde ani nejsou typy spleteny. Naproti tomu zjištěno bylo, že porušení české historické pověsti o bílé paní německou pověstí o bílé paní možno klástí nejdále do XVI. století. Z obojího plyne, že obě pověsti pronikly do Čech samostatně a v době různé, že nemají к sobě žádného vztahu, a připojí-lí se к tomuto výsledku i poměr obou pověstí v tradicích německých, že jsou také různého původu.

Jak již uvedeno, předpokládá Födisch, že bílá paní má určitě jméno Perchta (sr. nahoře s. 199) a podobně domnívá se i Sedláček, že Balbin „snad i bílou paní slyšel ,Perchtou' jmenovatí". Předpoklad Fodischův jest naprosto neoprávněný, domněnka pak Sedláčkova pro výklad pověsti lhostejná. Zval-li kdo bílou paní „Perchta", mohli to býti jedině obyvatelé zámku v J. Hradci, kteří viděli v křídle zámku obraz Perchty z Rožmberka, označený slovem „Perchta" a rožmberským znakem. Rovněž tak lhostejno jest pro původ pověsti, byla-li křestním jménem za živa odstrkované a po smrti až příliš často vzpomínané Rožmberkovny, vybavena představa strašidla Perchty. To bylo možno jedině u cizinců Němců, kteří byli na J. Hradci návštěvou, po případě u německých manželek pánů z Hradce neb z Rožmberka, avšak není žádných dokladů a nic ani nenasvědčuje spletení těch představ. Strašák Perchta asi v kritickou dobu v okolí Č. Krumlova a J. Hradce známa nebyla; jednak není myslitelno, že by hrdý pan Oldřich z Rožmberka byl dalpokřtíti dceru tímto dvojsmyslným jménem, jednak by se byl Balbin jistě zmínil o podivném spektru toho jména, kdyby mu bylo strašidlo známo, v oné částí svého pojednání, kde vysvětluje jméno „Perchta" a shledává, že to jest jméno iedné gallské královny. Ještě jedna okolnost by se mohla zdáti podezřelou: proč vykládá Chanovský bílou paní jako Perchtu ze Švamberka, když není Perchty z toho rodu? Námitka tato padá, uváží-li se, že i Chanovský mohl viděti na J. Hradci obraz bílé vdovy se jménem „Perchta".

Bílá paní jest jiná postava lidového podání než Perchta. Jaký jest tedy její původ? Velmi rozmanitý. Již Ludvík Laistner pronesl, že bílé paní nelze uvésti na nějakou jednoduchou mythickou představu.101) Padající sníh, šedobílá mlha, vznášející se nad úbočím stráně, nejistý měsíční svit, oblak zvláštního útvaru mohly věšti к představě bílé paní. Bílá paní jeví se pak jako personifikace těchto zjevů a stýká se tu ovšem s Perchtou, Hollou, pokud tyto mají podobný původ. Stejný viem, který u starého Němce vzbudil představu Perchty, mohl vzbuditi daleko oozděii, ještě pod vlivem mythického myšlení, představu bílé paní. Perchta obdržela zatím v lidové tradici nové, groteskní rysy, kdežto bílá paní, která vznikla mnohem později, podržela svůj mythický vážný charakter.

Mocným a někdy i výhradním činitelem při tvoření pověstí o bílé paní byla víra v duší. Často jest ovšem nejisto, dlužno-li přičísti vznik oné postavy této víře či víře v oživení přírody démony. Podobá se pravdě, že většinou oba tyto základy všeho mythického nazírání působily společně při vytváření pověsti, aniž se dá určití míra jich vlivu. Celkem lze říci: čím více se blíží zjev bílé paní místům obydleným, tím více ztrácí rysy přírodního démona a stává se pouze vyjádřením víry v další život duše po smrti.