Má-li bílá paní již v některých jednoduchých pověstech ráz duše, na př, v českých pověstech zaznamenaných Krolmusem, podle kterých se ztrácí za větru, v hoře (sr, nahoře 159 , vystupuje tento charakter ještě zřetelněji v oněch pověstech, které spojují bílou paní s pokladem. Bílá paní v hoře, sídlu mrtvých, má na péči poklad. Zcela jasně jeví se již povaha duše v pověstech o zakleté bílé paní, které vypravují obyčejně, kdo byla bílá paní za živa a proč jest zakleta.

V motivu zakletí nelze hledati nějaké mythické představy; jest to přirozená odpověď na přirozenou, z aetiologické tendence lidové pověsti vzniklou otázku, proč se bílá paní zjevuje. Představy o za-kletí-pykání, o vysvobození-spasení hlásí se zřejmě v okruh myšlení křesťanského. To dokazuje í motív o předpověděném vysvoboditeli v kolébce ze dřeva spasného stromu. Bedřich Ranke ukázal správnost tvrzení, vysloveného K, Weinholdem a přejatého E. H. Meyerem, že motiv tento jest vzat z legendy o Adamovi a dřevě kříže. Stanovil, že pochází z příběhu o duši uprostřed muk očistcových jásající nad blízkým vykoupením, vázaným vzrůstem určitého stromu, kterýžto příběh se již v 1, polovici XIII, století vypravoval a který souvisí s jásotem Adamovým před sestoupením Krista do předpeklí, jak jej podává evangelium Nikodémovo; věštba o stromu a tím i motiv o vysvoboditeli v kolébce má původ ve věštbě o stromu kříže Kristova, nad jejímž blízkým vyplněním se Adam v evangeliu Nikodémově raduje.102) Motiv tento, který byl vyvinut trojím způsobem (sr. nahoře s. 167 n.' byl navázán na stávající jíž kruh pověstí o nezdařeném vysvobození zakleté bílé paní.

Zakletí v hada neb jiné ohavné zvíře, proměny v rozmanité netvory souvisí asi s velmi rozšířenou vírou v další život duše v podobě zvířete a vírou, že duše může vzítí na se rozličnou podobu; Laistner vidí v tom obrazy těžkého snu, můry, Originelní vysvětlení, jež dává tento mytholog pověstem o nezdařeném vysvobození bílé paní, vyhrazuje v nich snu právo jako síle tvořící mytby, jest namnoze velmi pravděpodobné. Moravská pověst od Uh. Hradiště (sr. nahoře s. 171 n.) a alpská pověst (sr. nahoře tamže) vyjadřují vskutku velmi charakteristicky situaci spáčovu; v české scházel by jen výkřik neb pohyb, osvobozující od můry. Motiv, pevně držetí bílou paní, který bývá podmínkou vysvobození, souvisí podle Laistnera s tím, že jest pevně držetí můru, aby se ukázala v pravé podobě, podobně spojuje zákaz mluvení v pověstech o vysvobození s tou okolností, že můra zmizí, jakmile spáč jest s to promluviti neb vyraziti nějaký zvuk.103) Mínění Laistnerovo potvrzuje í motiv veliké rány, po které ihned všecko zmizí (sr. na př, pověst z Berounska, nahoře s, 171), I Ranke chce vykládati tyto pověsti jako sny osamělých pastýřů, dřevařů atd, a srovnává nezdar vysvobození s náhlým procitnutím spáče, které přerve sen těsně před dokončením,104)

Z víry v duši vyplynul pravděpodobně věštebný charakter bílé paní; neboť duše zná budoucnost, její zjevení musí tudíž míti hlubší