V č. 1. (str. 9) „Dansk Folkemindesamling (DFS). The National Collection of Folklore in Copenhagen", podává ředitel této sbírky Axel Olrik velice stručný popis sbírek folkloru dánského, které tvoří samostatný oddíl král. bibliotéky v Kodani; obsahují ballady, písně, povídky, pověry, přísloví, sbírky vlastních jmen a j. р., hojné fonografické zápisy ballad. Doplňkem k tomu doličuje Astrid Lunding v 2. čísle „The System of Tales in the Folklore Collection of Copenhagen" (str, 24). Tento system byl vypracován od znamenitého dánského sběratele a vydavatele Svend Grundtvíga, jehož četná sbírka, obsahující na 800 povídek, se stala základem kodaňské sbírky, a podle ní seřazeny též ostatní sbírky. Roztříděny tak však ne všecky povídky, neb prozatím stranou položeny legendy, zvířecí látky a krátké žertovné povídky. Ale časem roztřídí se též a sice podle systemu, který vypracuje mezinárodní společnost F. F. Roztřídění provedené podle systemu Gruntvigova jest otištěno, pod stručnými hesly, к vůli lepší orientaci připojeny odkazy na Grimmovu sbírku, aspoň několika slovy načrtnut jich hlavní obsah.

Nejdůležitější jest z celé této publikace č. 3, které se snaží uváděti do pohádkových sbírek jistý pevný řád. Obsahujeť „Verzeichnis der Märchentypen mit Hülfe von Fachgenossen ausgearbeitet von Antti Aarne."

Badatelé velmi bolestně pociťovali, že v tom úžasně se vzmáhajícím materiále pohádkovém není hrubě ani možno orientovatí se, neboť sbírky nejsou nikdy a nikde sestavovány podle jednotného plánu. Dosud pak není vůbec systemu, který by byl v pestrém množství pohádek ustanovil jednotlivé typy pohádkové a byl je sloučil ve spořádaný celek, praví zcela správně finský učenec. System takový má ovšem po výtce praktický význam usnadňovati jednotlivému učenci orientaci v ohromné té masse materiálu. Za tím účelem vypracoval Antti Aarne tento „seznam pohádkových typů" a doufá, že jím usnadnil vydání analogicky spořádaných publikací pohádkových a že tím počalo jednotné katalogisování pohádek (str. IX)., ač při své skromnosti nepochybuje, že při praktickém užívání se ukáží nedostatky a slabiny jeho práce, která zajisté byla velmi nesnadná.

Lidové povídky rozdělil Antti Aarne ve tři větší skupiny: 1. zvířecí látky; 2, vlastní pohádky a) „čarovné", báchorkovíté, b) legendární, c) novelly, d) o hloupém čertovi; 3, žertovné povídky, (anekdoty, „schwanke"). Tyto větší skupiny rozdělil v menší: nadpřirozený odpůrce, nadpřirozený aneb začarovaný manžel (manželka) aneb jinak spříznění; nadpřirozený úkol, nadpřirozený pomocník, nadpřirozený předmět, nadpřirozené vědění neb umění; jiné momenty nadpřirozené, К žertovným povídkám přidružil povídky lživé.

Úvodem praví, že jednotlivým „typům pohádkovým" jsou položeny základem pokud možno úplné povídky; zajisté by pak bylo myslitelné, vypracovati systematický seznam jednotlivých episod a motivů, ale že by to bylo mělo za následek takové rozkousko-vání všech úplných pohádek, že by badatel byl měl z jeho seznamu daleko menší užitek; že nicméně byl v některých případech nucen