ustupovati od přijaté metody. Myslíme, že každý takový seznam, má-li býti к užitku, musí obsahovati různé motivy a episody. Látky pohádkové jsou dosti malou měrou ustáleny jako určité pevné řady určitých motivů. Látky velmi příbuzné mívají důležité motivy různé na př. o věrné ženě, o nevěrné ženě, o podvržené nevěstě, o zrádné sestře a matce. Prohlédneme-li pak jeho „typy", vidíme, že pod zvláštními čísly uvádí též pouze motivy, episody jako na př. 4. liška posmívá se vlku, „nemocný nese zdravého"; 5. lišák praví medvědu, když ho kousl do nohy, „koušeš do kořene". Podobně spor čertů (obrů) o věci nadpřirozené vyskytuje se jako episoda v různých látkách, a nemůže býti považován za zvláštní „pohádkový typ" (str. 24); tím méně bychom jej ovšem hledali ve skupině „nadpřirozený pomáhač", nejspíše ve skupině „nadpřirozený předmět". Pohádku o „smlouvě služební" str. 41 č. ÍOOO—1029 roztřídil sám v celou řadu jejích motivů či epísod a ty zvláště čísloval; episody ty namnoze vyskytují se též v povídkách o hlupákovi a proto činil odkazy na příslušných místech. Rovněž tak shrnul č. 1030—1059 „Společná práce člověka a čerta" (str. 42) a jednotlivé motivy zvláště pak čísluje, stejně tak (str. 43) č. 1060—1114 „zápas člověka s čertem."

V roz.třiďování pohádkových látek, po případě motivů jest ovšem velice mnoho subjektivního. Sotva bychom na př. ve skupině pohádek o „nadpřirozeném odpůrci" (str. 11 sl.) hledali látku o roztancovaných střevících — tajemná postava lákající každou noc princezny к tanci do vzdálených podzemních sálů hraje v celé této látce velmi podřízenou úlohu. Ani látka o nebojácném, který šel do světa, aby poznal strach — strašidlo spadající komínem po částech — sotva bychom mohli považovati za „odpůrce", a kdyby nebylo této sceny, nemohli bychom vůbec tuto látku počítati mezi báchorkovité. Ještě méně látku: čert pomáhá pacholkovi při práci, druhý pacholek se ze závisti oběsí, a tak jest čert odměněn; spis. cituje tu dánskou pohádku Grundtvigovu, ale ta souvisí patrně s látkou „Čertův švagr" — Bärenhäuter (srov. Pohádkoslovné studie str. 145); a sotva lze ji uvésti jako samostatnou; tuto pohádku uvedl v předchozím čísle 361. Ani látku: oběšenec, nebožtík jde si pro srdce, které smělec mu odňal. Bylo by lépe stanovití zvláštní skupinu o nebožtících a strašidlech. A do té by pak přišla také látka „Lenora". Není vhodné směšovati pod úhrnným nadpisem „nadpřirozený odpůrce" postavy velmi různé: draka, loktibradu vyrušující soudruhy-siláky, různá strašidla, nebožtíky a čerta. Ve skupině „nadpřirozený úkol" (str. 20 sl.) sotva bychom hledali „přátelé v životě a smrti sjednocení: muž jde za zemřelým přítelem na onen svět a pobude tam dlouhou dobu", „muž podtápí kotel pekelný". Do skupiny „nadpřirozený předmět" (26 sl.) rozhodně nenáleží pohádka o pravdě a křivdě, o oslepeném, jak pod stromem (šibenicí) zví o prostředku, který mu vrátí zrak a j. (str. 29); ani bychom tu nehledali pohádku o vší kůži (str. 30). Antti Aarne sám pociťoval, že o jeho zařazování pohádek do jistých skupin může býti spor, proto činil odkazy na různých místech z jedné skupiny do druhé. Pociťoval, že hlavní jeho dělidla nepostačují, a tak přičinil ještě skupinu „jiné nadpřirozené momenty" (str. 32 sl.). Sem zařadil palečka, bezručku (kde však jsou látky různé), sněhurku, o kmotře