národů a aby příklad finského učence nalezl záhy nástupce. Jest to žádoucno jmenovitě tam, kde jsou nashromážděny bohaté sbírky rukopisných zápisů.

Podle tohoto vzoru vypracoval a vydal v 6. čísle této publikace Oskar Hackman katalog pohádek finských Švédů (str. 38). I tu jsou zaznamenány jak sbírky vytištěné tak rukopisné. Našel ovšem leckteré „typy" aneb varianty, které nebyly uvedeny v seznamu Antti Aarne, a těch stručný obsah zařadil jako na př. také u Slovanů rozšířená povídka „farář v kůži volské straší sedláka a odejme mu jeho poklad, ale kůže mu přirostla" (str. 14), sv. Petr dvakráte zbit na noclehu, přidány jsou některé etiologické legendy. Počet pohádek jest i poměrně mnohem menší. A tu jest pozoruhodné, že 0. Hackman viděl se nucena připojiti jednotlivým skupinám značnou řadu pohádek, ve kterých jsou různé a jinaké motivy seskupeny. To jest jen důkazem, že při takových pracích nutno vycházeti od motivů čili episod.

Horlivosti Dra. Antti Aarne, který jest patrně duší a hybnou silou celého toho podniku, děkujeme další ještě čísla: 8. Verzeichnis der finnischen Ursprungssagen und ihrer Varianten (str. 23). Doplňkem к seznamu finských pohádkových variantů v čís. 5. registrovány jsou tu stejným způsobem pověsti kosmogonické o stvoření světa, člověka, o původu různých údů a součástek lidského těla, jako mimo jiné o vzniku „Adamova jablka" (tu jest mnoho obscénních); o původu řemesel а р., o původu kořalky, zcela mladá jest pověst o původu finských zlatých peněz: Finové ukořistili v turecké válce r. 1878 zlatého bůžka Osmana paše, a z toho jsou první finské zlaté peníze; o vzniku zvířat a různých jích význačných zvláštností, rovněž o pří- -čině vzájemných poměrů jednotlivých zvířat: psa a kočky, kočky a myší; o původu rostlin, tutéž o původu tabáku (na hrobě špatné ženštiny).