Drobné zprávy národopisné.

Dle zprávy „Budivoje" udržovalo se a bylo obecně rozšířeno na Stodsku proroctví kterési cikánky o roce 1912, jež docházelo v lidu hojně víry: „Vice než před rokem zastavil se v hostinci v jedné obci blíže Stoda četník na sklenici piva. Spatřiv tam sedící cikánku, upřel na ni pevně své oči, nespatří-li na ní snad něco podezřelého. Cikánce to nebylo vhod, i zeptala se četníka, proč si ji tak prohlíží, když ničím se neprovinila a dodala, že má v kapse zrovna tolik peněz, kolík on má: 37 krejcarů. Četník, dobromyslný muž, odpověděl, že sám neví, kolik má u sebe, ostatně že svou hotovost ihned spočte. A napočítal ke všeobecnému překvapení všech skutečně jenom 37 kr. Když potom také cikánka kapsu svou vyprázdnila a přesvědčila všecky přítomné, že také její celé jmění obnáší jen 37 kr,, bylo všecko nanejvýš překvapeno. Obdivovaná cikánka obrátila se potom к jinému hostu, místnímu sedláku, a řekla mu, že bude na živu ještě jen osm dní a jinému zase prorokovala, že stane se v 10 dnech vdovcem. Oba oslovení se sice tomu smáli, ale bylo jim při tom přece jen trochu nevolno. Dále prorokovala cikánka, že roku 1911 bude v zemi panovatí sucho a že vše zničí myši; roku 1912 že shnije všecko na poli následkem stálých deštů a roku 1913 že budou na celém světě lidé se rvát, nevědouce ani, proč. Lidé, již to slyšeli, tvrdí nyní, že ten jeden host zabít byl skutečně za osm dní po onom případě při kácení stromů v lese a tomu druhému že umřela žena v šesti nedělích. Protože vyplnilo se také proroctví o r. 1911, obávají se obyvatelé v okolí stodském, že splní se snad i věštba, již pronesla cikánka o roku 1912. — Tedy i století dvacáté má svá lidová proroctví. z.

@----------------

„Dílo", list Jednoty Umělců Výtvarných, věnoval své 7. číslo X. roč. polskému umění lidovému. Ve statích, jež doprovázejí reprodukce výrobků lidově uměleckých polského národa, zmiňuje se Marjan Wawrzeniecki o počátcích a vývoji lidopisného studia u Poláků a v království a Seweryn Udziela píše o Etnografickém Museu v Krakově, Wawrzeniecki uvádí: „Líd, jeho život a obyčeje poměrně nedávno teprve obrátily na sebe pozornost našich badatelů. Počaly se po amatérsku sbírati ústní podání, písně a úsloví. Než pochopení toho bylo takové, že smýšlel-li kdo jako Josef Kraszewski („Umění u Slovanů", Vilno 1860) o lidovém umění, zdálo se to tak divným, že smýšlení to nalezlo ohlasu teprve r. 1902 v práci Kazimíra Moklowského „Lidové umění". Pozvolna se objevovali sběratelé vážnější. Z nich je nejvýznamnější Kolberg, dále Žigmund Gloger, dr, Jan Karło-w с», vysoce vzdělaný, jenž je zakladatelem vědeckého zkoumání lidu. Učený prof. Stanislav Ciszewski teprve r. 1910 se ujal první stolice etnologie na universitě (ovšem ve Lvově). To vše byly a jsou výsledky práce jednotlivců, když vládní pomoci v tomto oboru nepožíváme. Průmyslové a rolnické museum ve Varšavě, jemuž vděčíme za značnou část sebraného materiálu, jest institucí spole-čenstevní, čistě soukromou. „Towarzystwo Krajoznawcze" jest rovněž institucí soukromou. Proto nemůžeme dosud míti ani celkového ani rovnoměrného materiálu — překročuje to daleko sílu a prostředky soukromých osob. Musíme též vzíti v úvahu čistě místní, politické poměry. Sedlák ještě před čtyřiceti lety patřil na inteligenta nepřátelsky — pokládal veškeré vědecké bádání za sobě nebezpečné. Měl pro věci, jimž dle způsobu svého myšlení nerozuměl, pověrečné předsudky a ospravedlnitelnou obavu před hmotnou škodou nebo nemilými následky, které člověk, zapisující si cosi o jeho životě, byl zvyklý mu způsobíti. Jsou u nás kraje, kde slovo „knížka" vyvoláva neobyčejný strach a zároveň obavu před vyobcováním. K tomu připojme veliké vzdálenosti od železnic, nedostatek výhodných opor pro badatele, neustálé nebezpečí dotírání a dlouhého jednání se strany policie, připravené vždy uvězniti zvěda nebo agitátora a budeme míti obraz trudných poměrů, jaké na lidovědu doléhají v kongresovém Polsku." Zmínka M. Wawrzenieckého ovšem není vyčerpávající (neuvádí ani Wisły, Ziemie na př. a j.) z.

@----------------

Lvovská „Liga pomocy przemysłowej" uspořádá letos na podzim při své filiálce v Krakově odborný kurs šití lidových krojů, o jehož řízení budou požádáni vedle odborníků krejčovských znalci lidopisní. z.

@----------------

Letošní sjezd podhalanské inteligence, jenž se konal v Novém Targu v Haliči, obrátil pozornost polskou — po dřívějších upozorňováních teoretických, na které Národopisný Věstník několikráte upozornil českou veřejnost — i prakticky na Uherské Slovensko. Polákům jde o jejich příslušníky v Oravě a ve Spiši. Pro ně usnesl se sjezd podhalanský vydávati polský týdenník, založíti Matici Spíšskoorav-