@----------------

Bohyně na Žitkové. Skutečné případy, jak vychytralé venkovanky „bohyňují" čilí čarují. Upravil Jos. H o £ e r, farář na St. Hrozenkově. Cena 75 h, poštou 80 h. Expedice ve St. Hrozenkově na Moravě. Nákladem vlastním. Tiskem grafického ústavu Zaorálka a Tučka v Holešově. Str. 136.

Knížka jest článkem v řetězu činnosti Hrozenkovského faráře proti „bohyním" lak rozšířeným v jeho farnosti, ale má také cenu pro národopis, nebof podává značnou sbírku zajímavého materiálu národopisného. Proto budiž zde upozorněno na knížku, a to tím spíše, že knihkupecký trh jí bude uzavřen. Bylo by skutečně škoda, kdyby nepovšimnuta docela zapadla. Materiál vypracován jest od vydavatele, dvou učitelů a zvláště hojně od „slovutného spisovatele a básníka" Strýčka Ferdinanda ve formě belletrístických a feuilletonistických črt,, ale jest patrně autentický. Popisuje se, jak „bohyně", kouzelnice nejrůznější měrou čarují, různé jich léčební prostředky nejen proti nemocem, proti různým nehodám v hospodářství, při máslení a j„ též proti opilství (str. 93, 98), dále odkrývá jaksi, když ne zloděje, tož aspoň ukradené věci (str. 30, 31, 72, 102), při čemž jest úmyslný podvod kouzelnic zjevný, rovněž při soudní při (str. 18); uvedena hojná zaříkadla (str. 11, 14, 45, 78, 120). Zajimavo jest, že bohyně někdy odpírají pomoc (str. 87) — zlé ženě, která ukládala muži o život, jindy odkazují .na kněžstvo, na mnichy (str. 90, 95). Zajímavá jest poznámka příležitostně zařazená o vysokém významu úvodu u kopauičárského lidu.

@----------------

Památník R a š k o v i c a okolí. Za pomocí uvedených autorů sepsal pro lid Jar. Lud. Mikoláš. 1912. Nákladem Jar. Lud. Mikoláše. Tiskl knihtiskař Jan Richter v Příbore. Cena 3 K. Str. 107.

Tato kniha o obci z okolí Frýdecka, velmi sličně vypravená, zasluhuje jisté pozornosti. Vypisuje podrobně život lidu, vnější a vnitřní, sděluje jeho pořekadla a úsloví, přirovnání, pověry a čáry a j., ale nového, svérázného jest tu málo, všecko téměř jest všeobecně známo. Nevynikají zvláště ani drobné popěvky a říkadla, koledy a j. (str. 45 a d.), ani drobné povídačky (str. 71). Podávají se dialektem, ale ten není přísně dodržován. Dialekt jest běžný lašský — o, i za a, e dlouhé a v zavřených slabikách, n z o', o před n, m. Polských živlů není. Mezi jmény majitelů domů jsou pouze tři rozhodně polská: Gřunděl, Benben a Chlopčík. jpa.

Sbírka „Žeň z literatur y", vydávaná redakcí Václava Tille, nákladem Jana Laichtera, přinesla již leckterý příspěvek к hlubšímu poznání pohádek národních. Pořízen byl loni 1912 jako 38. sv. velmi cenný otisk zapadlé sbírky moravských pohádek od Mat. Mik š íčka z r. 1847. Posledně byl mimo jiné vydán nevelký výběr Norských pohádek ze sbírky Asbjörnsena a Мое, které již dávno byly uvedeny do literatur evropských — tři leta po prvním vydání originálu r. 1847 vyšel překlad německý, a od té doby vydány často až do posledních let 1908 a 1909 překlady ještě jiné, také bohatě illustrované, jest mimo jiné í ruský překlad z r, 1899, Á tak budiž í skromný český výběr z nich pořízený péčí pí. M. Lesné-Krausové vřele vítán. Překladatelka snažila se reprodukovali pohádkovou látku přesně a prostým jazykem, jen místy se jí to nedařilo, jako zhusta se to stává překladatelům. Neznám norský originál, ale čtu-li (str. 34—35), že „vůl často přicházel к princezně a dal se od ní h 1 a d i t", myslím, že tu není vystižen originál, v německém překlade (nové vydání Berlín, H. Bondy 1908, str. 97) čtu „ließ sich von ihr den Kopf krauen", na to jest v našich pohádkách zvláštní technický termin. Praví-li dívka v téže pohádce princi, že jest z „umývací země" (str. 43), jest to nevkusný překlad (něm. „Waschland") vedle lepšího „z ručníkové země", ,,z hřebenové země . V jiné pohádce není zajisté dobře řečeno o nevěstě zakletého prince . . „když noc pokročila a ona slyšela, že spí, vstala, roz křesala oheň, rozsvítila svíčku a posvítila na něho . . .", v ruském překlade čteme (str. 169): «Когда девушка услыхала, что онъ спптъ, она встала, засвЪтпла огарокъ и погляд-Ьла на него . ..»