i tam, kde není možno osoby měříti, zpravidla přece lze aspoň fotograf ovati typické postavy; je nutno ovšem fotografovati dle přesně stanovené normy. Od každé osoby hlavu pokud možno velkou, nejméně 5 cm vysokou a to ze předu i se strany, samozřejmě vždy ze stejné vzdáleností. Sklon hlavy v obou případech určen tak zvanou německou horizontálou, t. j. aby ve stejné výši byl otvor ušní se spodním okrajem důlku očního. Na konec podotýkám, že jen odborník může podniknout! anthropologícká měření se zdarem; jinak pokud jde o methodu měření poukazuji na článek prof. J. Matiegký v časopise „Sokol" 1912.

Jazyk. Je samozřejmé, že při pořizování soupisu bude neustále velmi mnoho příležitosti sledovati místní dialekt. Netřeba zvláště zdů-razňovati, že svědomitý pracovník bude pečlivě zaznamenávali všechny zvláštností jazykové. Zpracování bude ponecháno odborníku; jinak, nemaje sám v tomto oboru náležitých vědomostí, nemohu podrobnější program a postup práce v tomto směru zaznamenatí.*)

Kroj. Dnes v Čechách kroj, až na malé výjimky, vymizel, nicméně je dosti starých lidí po našem venkově, kteří znají starý způsob odívání. Pří sbírání starých zpráv o popisování šatu třeba míti na mysli tyto hlavní požadavky: Bylo by chybou, kdybychom si všímali jen ozdobného kroje; naší snahou jest vyčerpali tuto otázku úplně a všestranně a proto stejně svědomitě nutno pátrali po oděvu všedním, pracovním, jako po nedělním, krásném f naopak i onoho někde (zvláště na Slovensku) nalezneme velmi staré formy. Dále třeba řoz-lišovati šat dle věku; dětský, oděv mládeže dospívající, dospělých a starců; posléze i majetkové poměry mají vliv a můžeme rozeznávatí kroj chudých a bohatých (zajímavo je sledovati, zda bohatství kroje není na újmu jeho úhlednosti, kráse, jak chudší snaží se přiblížiti šatu zámožných a pod,). Jinak nutno rozeznávatí mody, jež u nás v Čechách, zvláště poblíže měst, střídaly se poměrně velmi rychle, jinde naproti tomu měnily se teprve po dlouhé době. Pří tom ovšem, pokud lze, třeba pátrati, jaké vlivy a odkud působily na šat. Tato otázka těsně souvisí s tou, zda lid si pořizoval oděv doma vlastní prací nebo u lidových švadlen. Velmi mnoho cenných zpráv získáme, podaří-li se nám vypátrati staré -vyšívačky, krejčí a pod.

Probírajíce šat, postupujeme tím způsobem, že popisujeme u každé části prádla i svrchního oděvu látku z níž byla zhotovena, proveniencí této látky, střih, způsob zpracování, zdobení a způsob oblékání. Dále bude popsána, pokud to lze, dle stejných zásad obuv a úprava hlavy.

Zvláštní odstavec tvoří popis šatu, jenž se obléká při zvláštních, významných příležitostech, jako svatby, pohřby (která část kroje podléhá tu změně, jakou barvu lid volí a pod.); velmi zajímavé jsou částí šatu symbolisující (jež na př. má naznačíti dospělost, zasnoubení, vdovství, velikost věna a pod.). Posléze sem náleží též otázka čistoty oděvu celkem. Dále budeme tu popísovati vše, co se vztahuje ke šperku. Záliba v jeho nošení (někde není obvyklé nositi ani hodinky;