případech zvykem adoptování dětí, z příbuzenstva či z cizí rodiny. Názory a výklady o neplodnosti žen; různé prostředky proti tomu. Poměr neprovdané matky v rodině, ve společnosti. Děti nemanželské,

Jaký je poměr muže a ženy jako otce a matky v rodině, jako hospodáře a hospodyně v hospodářství. Jaká práce přísluší každému z nich. Jakou práci vykonávají děti. Čeleď a podruhové. Způsob najímání, v které době,, na jaký čas, doba výpovědní, jejich práce a mzda. Poměr čeledi к rodině (z řady detailů, jimiž může býti tento odstavec provázen, třeba uvéstí, zda čeleď jí společně s rodinou hospodářovou, z jedné mísy, oslovení hospodáře, hospodyně, dětí hospodářových chasou a pod.).

Na konec této části o rodině třeba ještě probrati otázku pohlavního života venkovské mládeže, Přihlédneme-li к tomuto problému podrobněji, vidíme, že na venkově kvete volná láska, a to ve mttioha krajinách v letech velmi časných; tento poměr, jenž má skoro vždy ode dávna ustálené formy, je ovšem všeobecně znám a jaksi mlčky trpěn; jen tenkráte, nezůstane-li tento poměr bez následků, končí pro děvče výsměchem nebo veřejným opovržením, provázeným někde ještě různými obyčeji, pranýřováním v kostele a p. Také tu třeba všimnouti si rozdílů podle tříd společenských,

V další kapitole o životě v obci bude probráno nejen zřízení obecní, kdo к jednotlivým funkcím bývá volen, jakou má moc oficielní a jaké právo a vliv, po případě výhody plynoucí ze starých tradic. Při této příležitostí neopomeňme poznamenati, v jakém poměru žijí jednotlivé vrstvy (poměr sedláků к chalupníkům, baráčníkům). Sem spadá též připomenouti, jaké strany vznikají v obcích, z jakých příčin, politických, sociálních, náboženských, boje volební; záliba v procesích a jich příčiny. Vliv zákonů.

Přistupujeme к popisování obřadů a obyčejů, jež se připínají к nejvýznačnějším událostem v rodině. Ač tato kapitola bude v soupisu náležet! mezi nej obšírnější, přece pro velikou rozmanitost látky možno zde připomenouti jen hlavní body a vypátrání veškerého detailního materiálu nutno ponechat! důvtipu a svědomitosti popíso-vatelově. Zvláště zde bezpečně potvrdí se zkušenost, že čím více autor ovládá národopisný materiál a detailní otázky klade, tím větší je naděje, že vyčerpá svůj úkol zplna. Necháme-li lid prostě jen vypravo-vati, dovíme se velmi malou část, poněvadž velmi mnoho a zvláště nejstarších obyčejů je vykonáváno nevědomky, instinktivně. Naproti tomu však nesmějí býti naše otázky konstruovány tak, aby sváděly к vypovídání nepravdy. Dále není naprosto správné, když do popředí posunou se různé slavnostní řečí, iež jsou ve skutečnosti zcela novodobá zpracování různých themat biblických a namnoze parafrase i různých tištěných sbírek. Také netřeba odůvodňovati, že i tak zvané obyčeje neslušné, „nemravné" nutno do soupisu pojmouti. Není o tom pochyby, že zvykoslovná část je z nej těžších v celém soupisu, a není skoro možná bez součinnosti místních .pracovníků, mezí lněž nutno získati i inteligentní ženy.