str. 52
vaná byzantskými umělci ma schodišti Sofi-jského soboru v Kijevě (obr. 1.), na níž vidíme dva tanečníky a hudebníky hrátí na flétnu, píšťaly, citeru (gusle?), žaltář, tympany.
II. Nejstarší doklady.
První doklad,13) zmiňující se o hudbymilovnosti Slovanů a nástroji řecké kithaře podobném, poskytuje známá anekdota Theofy-lakta Simmokatty, který v líčení výpravy r. 591 popisuje, jak se řecký císař Maurikíos setkal kdesi v jihových. Balkánu s třemi posly slovanskými, nesoucími místo mečů kíthary a vyprávějícími, že Avarům žádanou pomoc odeprou, poněvadž sami daleko bydlí a jsou naskrze mírumilovní, neznajíce ani války, ani mečů, ba ani železa ... Znají jen hráti na kitharu a ne na trouby válečné.. .1J) Celá tato anekdota vznikla však patrně z vymluv chycených vyzvědačů slovanských, kterým se podařilo císaře oklamali a výzdoba události při tom upomíná tak na starověké popisy Getů, že nemůžeme na zprávu klásti žádné zvláštní váhy. Ani ty kithary v rukou slovanských nejsou zaručené a ještě méně lze dáti víry tomu, že neznali trub válečných.15) Je to jen obrazné rčení místo toho, že „neznali války".
První určité zprávy o hudbě a hudebních nástrojích jsou z X. století u spisovatelů arabských, zprávy, které ostatně pocházejí z pramene staršího, ze stol,. IX. Anonymní perský geograf spokojuje se v popisu slovanských mravů pouze s poznámkou: „Mají hudební nástroje, na nichž hrají a jichž není u Musulmanů".18) Více nalézáme u Ibn Rosteha: „Jsou (u Slovanů) různého druhu loutny, tamburíny a píšťaly. Jejich píšťaly jsou délky na dva lokte a loutna u nich je osmistrunná".17) Podobně praví Kardízí18) a AI Bekrí dodává, že loutna slovanská má desku plochou, nevypuklou.19) K tomu bych je-
13) Zasluhuje však zmínky, že už v I. stol. po Kr. Plutarch připomíná u Hy-perboreů t. j. u národů severní Rusí flétny, píšťaly a. kithary (μετ’ αυ’λων και’ συρίγγων και κιθάρας) posílané do Delf (Περί μουσίκης. Latyšev Scyth. I. 499.)
14) Theofylaktos VI. 2. (К o s Gradivo I. 129.): κιθάραι δέ αύτοις τά φορτία και αλλπ τι ούδέν έπεφέροντο.... λύραις τε καταψάλλεσθαι περιλαλειν ούκ είδότας ταις σάλπιγξιν.
15) Srv. i výklad, který jsem podal ve svých SS. II. 217, a zde dále na str. 59.
16) Ed. Tumanskij Зап. вост. отд. р. арх. общ. X. 121.
17) Так překládá H ar к а vi Сказ. 265, (лютнп, гусли и свпр-Ьлп) i Chvol-son Изв. пбнъ Даста 31. V arabském textu je za «гусли» slovo tanbúr (tanábir al-'ídán), kteréžto slovo podle výkladu, poskytnutého mně laskavě prof. R. Dvořákem ve Vullersově perském slovníku (II. 548 s. v. t u n b ú r) vyloženo je jako cithara oblongíore collo rotundo ventre, fidibus aeneis, quae plectro pulsatur. Autor perského domácího slovníku Burháni Kati' vykladá však slovo původem za indické ve významu duté tykve. Nástroj dostal jméno materiálu, totiž tykve, z níž byl původně roben. Loutna označena obvyklým al °ú d, pl. alcídán, píšťala al mizmár (pl. al mazámír). К historii tanbúru srv. i Famincyn Домра 15 sl., výklad k arab. zprávě str. 42. Nesprávně zprávu Rostehovu vyložil K u h a é Rad XXXVIII. 57.
18) Ed. Bartold 123.
19) Al Bekrí ed. Rozen 55 (mají různé nástroje; jest u nich dechový nástroj délky výše dvou loket a strunný s 8 strunami. Vnitřní strana jeho je pllochá a nevypuklá). Srv. Westberg, Reisebericht 60.
|
