Od Slovanů západních máme aspoň jednu starou zprávu u Kosmy, podle níž r. 1092 lid český, chlapci a dívky, vítajíce Břetislava, tančili na rozcestích pří zvuku píšťal a bubnů,32) Podrobnější zprávu o lidových nástrojích hudebních čteme až v Ráji duše Alberta Velikého ze XIV, stol.; v ní se připomínají housle, varhánky, buben a trouba při kvasech a pitkách.33) V Polsku, píše Gallus, nebylo při smrti Boleslavově slyšeti v krčmách ani zpěvu, ani radovánek, ani zvuku houslí.34) Za to však, když Zbygněv šel r. 1111 vstříc Boleslavu III., provázela jej „simphonía musicorum tympanis et cytaris modulan-tium".35)

Z jihoslovanských pramenů uvedl bych aspoň Slovo «о ведр!} и о казнЪхъ Божчихъ» převzaté ze Zlatostruje z doby Símeona cara bulharského, které má tutéž zmínku o hudbě píšťal, skomrachů, houslí při plesích, jako výše uvedený citát z Kíjevského letopisu 36) a dále presbytera Kosmy Слово на еретики и поучеше, kde Kosma vytýká podobné satanské zábavy u slov. lidu bulharského 3T).

Jinak zprávy o těchto hudebních zábavách lidových, zejména při sobotkách, kupadlech a rusalijích opakují se v pozdější době častěji a mohu v té věci odkázati na sbírku zpráv o slavnosti rusalijí u Miklo-sícha, Vladimírova a Veselovského38) Pří tom se ovšem počínají mncžiti i jména nástrojů. Také o Čechách víme, že při koledách a kupadlech hrávali dlouho muzikanti na housle a "dudy.39)

Jak vidno, není ve zprávách právě uvedených bližšího popisu ani hudby samé, ani hudebních nástrojů. Ale přihlédneme-li ještě k dalším textům s názvy, třebas jen ojediněle vystupujícími, k jejich etymologickému významu, í k tomu, co nám kontext poskytuje a srovnáme-lí