str. 59
ného neznám. Že se však trub užívalo odedávna i ve vojště slovanském při útoku na nepřítele, dokládá pro X. stol, Dětmar. Neboť r. 983, když spojené vojsko slovanské postupovalo na říčce Tongeře proti německému, kráčeli před ním trubači.69) Teprve o něco později vyskytují se u vojska i bubny a píšťaly, čímž ovšem nechci tvrditi, že se jich zde počalo užívati teprve od XII. století, odkudž znám doklad nej starší.60)
Pokud se původu trub a rohů týká, tu netřeba pochybovati, že rohy zvířecí byly vůbec jedním z primárních nástrojů, tedy prastarým a domácím í u Slovanů. Za to jest to nejisté, pokud se dlouhých konických trub týče, jež jsme poznali u lidu a u vojska ruského v textech i obrazech XI, stol. počínajíc, N. Prívalov nepokládá tento druh trub za domácí slovanský, nýbrž soudí, že je původu orientálního a že ke Slovanům přišel vlivem byzantským, nejdříve к vojsku a ke dvoru knížecímu, odtud pak i к lidu, к skomorochům.61) Orientální forma ujala se v Rusi znovu po vpádu tatarském.
U trub kovových a u těch, jejichž stejnoměrně široká trubka rozšiřuje se na konci nálevkovitě, nechci pochybovati, že jsou původu cizího, jak Prívalov dovodil. Za to bych však nepokládal za jistý cizí původ u těch rovných trub, mírně konicky se rozšiřujících, jaké známe z miniatur XI. stol. a jež jsou dosud v typu pastýřské dřevěné, březovou korou ovinuté trouby, stejné na Valašsku, jako v gub. olonecké a jako na Balkáně. Každým způsobem hlavní argument, o nějž se při tom Prívalov opírá, praví-li že v VI. stol. Slované sice trouby znali, ale sami jich ještě, neměli, není tak věrohodný, jak se jemu zdá. Je to výše uvedená zpráva Theofylaktova, podle níž zajatí sběhové slovanští císaři Maurikiovi vykládali, že jsou z národa naprosto mírumilovného, jenž nezná železa, nezná mečů, jenž neumí užívati trub válečných a hraje jenom na kithary.. ,62) Slova ta působí příliš dojmem falešné výmluvy, než abychom mohli detaily z nich brati za bernou minci, tedy i ten detail, že neznali trub válečných a jen na ki-tharu hráli. Slované ti, bojíce se trestu, chtěli prostě císaři namlu-viti, že se jeho boje s Avary nesúčastní, že bojová ti neumějí a proto tvrdili, že nemají ani zbraní, ani válečných trub. Ostatně text má zde výslovně na mysli trouby válečné, klada je metonymicky za válku a Inevylučuje existence mírumilovných trtub pastýřských.
59) Dětmar III. 18 (11): tubicinis precedentibus. Další doklady o troubách válečných viz u Kosmy I. 36 (k. r. 1004) v letopise Kijevském k. r. 968 (Lavr. 653), v Slově о тръп-внш Feodosíja Pečerského (груб'Ь воиньстътг трубящи, Ponomarev Пам. I. 39), v Slově o pluku Igorově (ed. Erben 2, 3), v let. Ipatěj. 1151, ПСРЛ. II. 63.). Srv. i Srezněvskij 1. с. III. 1004 a dále u Přívalová VII. 164. Doklady germánské jsou starší. Srv. L i n de n s c h m i t, Altertumskunde 272 sl.
60) Poprvé v Ipatějevském letopisu k. r. 1151 a 1152 (1. c), dále v Trojickém k r. 1216, v Nikonovském k r. 1219, ve Voskrěs, 1220. (Srezněvskij Мат. I. 188, III. 464, 1004). Bubny vojenské Rusové poznali už dříve. Připomíná je na př. u Byzantinců v boji sé Svjatoslavem Lev Diakon VI. 13, VIII. 4.
61) Pri valov L с. VII. 105, 133, 140, 184, hlavně 200. О importu cele kovových trub srv. výše str. 58. Ještě dále jde E. Nauman, který vznik válečných trub v západní Evropě klade teprve do Xli. století a na vrub vlivu orientálního za válek křižáckých. (P r i v a 1 o v 1. c. 140.). Pro Slovany to rozhodně neplatí.
62) Srv. výše str. 52.
|
|