z pův. ЬаЬьпъ91) pol. bęben, srbch. b ub a n j, luž. bubon) kladený v slov. překladech za ř. τύμπανον, lat. tympanum.92) O podobě tohoto prvního bubnu nevíme však nic. Později v XIII. a XIV. stol. ukazují sice české miniatury bubny, jako vysoká, dutá tělesa, blanou potažená a našim bubnům podobná,93) do nichž se tlouklo jednou nebo dvěma paličkami, ale zdali byly bubny už v pohanské době podobné, říci nemůžeme, Mohla to býti í obruč, koží potažená, napodobující antický tympan, známý z orgiastických kultů Dionys ových, doi nichž přešel z Malé Asie,94) Ale nechtěl bych vylučovati původu domácího vzhledem k tomu, že buben je jedním z nejrozšířenějších hudebních nástrojů na primitivních stupních kultury a i vzhledem k tomu, že se buben objevuje už v XI. stol, vedle píšťal jako nejobvyklejší dvojice lidové hudby slovanské a byl proto v lidu už ode dávna obvyklý. Tak bylo na Rusi podle výše uvedených textů, tak v Čechách podle Kosmy r. 1092.

Mimo bubny objevují se občas, o něco později ještě jiné nástroje bicí, zřejmě původu antického, tak v Rusku cymbály (кымбалъ), sestávající ze dvou kovových o sebe tlučených poklic,95) v stč. zvonky zvaných,96) později i накры97), v Čechách strmen, skr o vadni c e (?) 98) a jiné ještě pozdější formy, jež se nás zde už netýkají