str. 66
(набатъ, барабанъ, kotle a pod.). Ve vojště slovanském objevují se, jak jsem už výše (str, 59.) podotkl, bubny vedle trub a píšťal od pol. XII. stol., ale Rusové tympany u byzantského vojska vedle cymbału viděli už ve stol. X.99).
Housle.
Nástroje strunové. @P@Housle.
Ze strunových nástrojů jsou to především housle, staré гусли, které jako nástroj hudební doloženy jsou u Slovanů od arabských zpravodajů už v X. století 100) a tak hojně v XI. a nejblíže následujících, 101) že se mám objevují typickou součástí lidové hudby po celém Slovanstvu.102)
Prvotní housle slovanské nesmíme však stotožňovati s nynějšími českými. Nejdříve značily podle všeho jen soustavu strun, tedy strunový nástroj vůbec a csl. густи, č. h ú s t i ( z pův, g ą s t í, g ą d ą), tak jako hudba, гуденье atd. (srv. výše str. 50.) značilo ipůvodně proste hráti na struny. Dokud byl u Slovanů jeden strunový nástroj, byl typ jeho zároveň typem houslí a zůstal ještě, zatím co se Slované seznámili s jinými typy cizími. Ale po nějaké době, ostatně ne všude stejně dlouhé, přešel místy výraz гусли nebo jiný od густи utvořený (na př. гудокъ z gądbkb) ze staré původní formy na nástroj typu jiného, nynějšího — smyčcového.103) Prvotní гусли lišily se od nynějších houslí především tím, že se na strunách starých houslí nehrálo smyčcem, nýbrž drhnutím a úderem buď prstů nebo příhodné
90) Za bojů Svjatoslavových v Bulharsku r. 970 a 972 (Lev Diakon VI. 13., VIII. 4.). Zde se praví: άλάλαζειν τά κύμβαλα και τά τύμπανα παταγείν.
100) Od Rosteha, Kardízího a Al-Bekrího. Srv. výše str. 52. Tanburínu (gu-sle?) dostal do hrobu i Rus r. 922 podle líčení Fadlánova (srv. str. 53.)
101) Mimo doklady uvedené výše na str. 53 sl. srv. další u Srezněvského Мат. I. 610) z nejstaršíoh překladů bible, dále z Grigoria Naz. 186, 220, 302 (XI. stol.), z Minejí Put. 3 (XI. st.), z Jeřremovské Krmčí 2 napsané r. 1100, Prav. Nikej. sob. 22, z Pandektu Antiochova Ps. XLVI. 8 (XI st.), z Georgia Ham. 18, Glag. Cloz. I. 50, 353 a jiných současných pramenů. (M i k 1 o s i c h Lex. pal. 150). Podobně vždy v biblických překladech českých za cithara (Jireček Pam. X. 426). Nejstarší doklad jihoslovanský je u Kozmy presbytera (srv. výše str. 55.) a v Domentianově Životu sv. Sávy 122: тымпанп и гусльми яко обычай самодръжцемь благородныхъ веселяше (D a n i č i é Pjeчник I. 246).
102) Také výraz sám гусли (z -pův. gąslb, toto z gąd-t!b) zůstal u všech Slovanů: srbch. гусле, slovin. g о s 1 e, r. гусли, pol, gusła, gęśle, guśłarz, g u ś 1 i é, č. housle, luž. husia (M i k 1 o s i c h EW. 72, Berneker EW. 340). Schräder (Lex. 1022) spojuje gąslb z lit. k a g kl es, a finn. kantele (Th om s en Beröringer 178 sl.), o nichž srv. dále na str. 68. Srv. i dít, g a ú s t i, gaudžú -— zníti. Zde bych podotkl, že i struna je výraz všeslovanský. Srv. Budilovič Слав. II. 153, Miki o si c h EW. 326, a zde dále str. 68. Pro zvučící nástroj měli ještě Slované výraz brącalo (бряцаше — zvuk, бряцати — zvučeti), ale co to bylo za nástroj a byl-li to vůbec termín pro nástroj speciální, nedovedu pověděti. Srv. Miklosích Lex. pal. 47, Berneker EW, I. 84). Slovo doloženo od XI. století (Srezněvskij I. 187, Kuh a é Rad XXXVIII. 52 sl.)
103) O celém tomto vývoji slovanských houslí viz především důkladnou studii Famincyna Гусли (Petr. 1890) a dále příslušné stati v studiích Kuhaće a Přívalová uvedených výše na str. 56. (zejména Privalova stať «Гудокъ»).
|
