paličky. Famyncín to dobře poznal, třebas náležitě nedoložil.104) Mimo to byly ještě veliké rozdíly ve formě i v počtu strun, jak dále uvidíme, ale rozdíl ve hře byl hlavní.

Že tomu tak bylo, soudím předně ze staré terminologie, neboť se opakují fráse: «бить въ гусли,» — «възмъте гусли и ударайте,» «удариша въ сопъли и гусли и въ бубны,«105) a za druhé z toho, že v nejstarších překladech Písma a jiných pramenech kladeny jsou гусли za ř, κιθάρα, lat. cithara, někdy i za λύρα, όργανον, πληκτρον106) a podobně густи za ř. κιθαρίζειν, λυρίζειν 107), Rovněž dlužno uvážití, že v starých ruských bylinách není při guslích zmínky o smyčci (смычокъ), vždy jen o hře rukou a prsty,108) že Kyrii Tu-rovský praví jednou přímo: «гусли строятся персты»109) a zejména, že nej starší obrazy slovanských hudebních nástrojů vykazují nám především strunový nástroj drnkací, tak v české bibli Ve-lislavově (obr. 10., srv. i obr. 16,), tak v Chludovském žaltáři XIII. nebo XIV. století (obr. 8.), Ba předůiležitý -tetaito žaltář na hlavní titulní miniatuře, námi předvedené, kde zobrazeny jsou čtyři nástroje drnkací a jen dole v koutě jeden smyčcový, nad hlavou jednoho guslara (v pravo) má přímo nápis (ovšem porušený a na reprodukci nejasný); п[са]лтрь красенъ съ гусльми — а о něco dále na listu 52, nalézá se obraz Davida krále s podobným 5strun-ným nástrojem v rukou, pod nímž stojí napsáno: Двдъ же сего шт-гонитъ в .гусли бьга. 110) Není také bez váhy, že nástroj, slovem v.iů-ápa označený, přičítali staří severoruským Hyperboreům už v dobách předkristových 1]1) a že v VI, stol, po Kr, Theofylaktos Simo-