v polovině IX. století 137). Jinak je teprve doložen v Čechách v pramenech XIII. stol. a v Rusi z XII. v Slově Daniela Zatočnika138). Na velké harf ovité psalterion hraje však i jeden hudebník na fresce sv. Sofie kijevské (obr. 1.). Jeden starý ruský text z první doby křesťanské Поучеше Зарубчаго чернеца Георпя rozlišuje hudbu pohanskou od křesťanské tím, že k prvé patří skomorochové, hudci a svírci, к druhé gusle a hlavně «прекрасная доброгласная псалтыря»13й).

Pozdější jména, jež na Rusi, Polsku a v Čechách značila ještě jiné různé typy strunových nástrojů, jsou ještě лавута (z ř. λαβουτον), навла (z ωάβλα, toto z bibl. nebalím, pl. od nébel), zmíněná již бандура (z πανδουρα) а домра, také z Orientu přišlá140), z níž vznikla балалайка, dále různé jižní tamburíny a pandury, č. s 1 a v n í k, křídla, lučec, ručníce,, rota, harfa atd.141).

Zíbrt a Nejedlý za starý český nástroj strunový pokládají ještě kobzu, na základě typu pozdější kobzy a dále toho, že je hra „na k ob o s i" doložena v překladu Písma svatého za lat. cymba-lum142). Ale to, co zobrazuje Zíbrt na základě Famincynově jako kobzu z bible Velislavovy a passionálu Kunhutína143), může býti i nástroj jiný, na př. nějaká odrůda houslí. Také překládání slov cym-balum pozdějších lat. pramenů kobzou nemusí vždy vystíhovati správně pravý typ nástroje, jak vidmo z různých dokladů výše uvedených. Faktem ovšem zůstává, že kobza je nejen brzy doložena, ale zároveň i velice rozšířena u Slovanů, což také dodatečně ukazuje na její stáří. U Čechů udržela se až do konce XVIII, století144), v Polsku a na Rusi, zejména Ukrajině existuje kobza posud146). Název sám je ovšem původu cizího a myslím, že má Famincyn pravdu,