hledá-li původ její někde u Polovců a Tatarů, u nichž je na Rusi doložena už v XII. století146).

@----------------

V celku je tedy zřejmo, že na konci doby pohanské byla u Slovanů obvyklá hudba instrumentální, sestávající především z pradávných doma robených trub (rohů) a různých druhů píšťal (na východě zvaných svirěly a sopěly), dále z jakéhosi druhu bubnů, nejspíše imitací antických tympanu z obručí blanou potažených a konečně z guslí, strunového nástroje, do jehožto strun, natažených přes podlouhlou plochou desku, drnkalo se prsty nebo bilo plektrem. Ostatní nástroje, pokud jsme je mohli pro X—XII. stol. doložíti, byly jen výminečně upotřebeny a některé z nich vůbec jen známy, ale neužívány, jsouce původu cizího.

V tomto typickém sboru, skládajícím se z pištce, hudce a bubeníka, nehrál ledakdos. Je to přirozené už proto, že aspoň první a druhý nástroj vyžadoval jisté zručnosti při ovládání a pří doprovázení písní a tanců. Toho nemohl převzítí kdokoliv, nýbrž bylo třeba vy-znati se ve hře, nabyti jisté praxe, jistého cviku, jistého umění. Je proto přirozené, že se po dědině vybírali к zábavám zkušenější hudebníci. Ti jistě zprvu netvořili zvláštních sdružení, nebo společností, nebo docela zvláštní třídy, nýbrž bylí to lidé, kteří se v hudbě lépe vyznali než druzí a kteří se ke každé zábavě dostavovali a ji drželi, ať to byla svatba, pohřeb, hostina nebo slavnost kultovní. Časem a místy se však z těchto hudebníků amateurů vytvořili professionálové, kteří po vsi nebo v kraji hudbu stále pěstovali a hudební produkce přejímali za plat. Zmínky o takové třídě lidí čteme už v textech počínajíc stoletím XI. a XII,, (ač patrně i tří Slované, s nimiž se setkal r, 591 Maurikios, sem patří), ale rozvoj jich, zejména vytvoření na Rusí t, zv. skomorochů (скоморохи, скомрахи, веселые люди, игроки, гусельники) spadá do dob pozdějších. Skomoroši ruští nebyli jen hudeb-toíci, nýbrž během času stala se z nich třída potulných lidí ke všem radostem í špatnostem ochotných. Bylí pěvci, hudci, kejklíři, akrobati, šaškové, tanečníci, čarodějové se všemi příznivými i nepříznivými stránkami podobných lidí. Pěkný obraz jejích vzniku, vývoje a celého života podal A, Famincyn.147). I na západě a na jihu Slovanstva objevovaly se takové družiny148), ale neměly takové historie a takové pověsti jako skomoroši, kteří násilným opatřením vlády na Rusi zanikli teprve v XVII, století.

Do datek k str. 54. V Nifontově Slovu «о русал1яхъ» (XIII. st.) zní celý zajímavý passus následovně: