«Якоже . . . молитва творима совокупляеть ангели Бо>юя а со-пъли, гусли, пъсни, плясанья, плесканья сбирають около себе студныя б'Ьсы, держай же сопълника, въ сласть любяй гусли и пъшя, плеска-

ня и плясанья чтить темнаго бъса.... И се человъкъ сръте я,

скача съ соп'Ьлми и с нимъ идяше множьство народа...и се

изръвше бъси, възрадовашася радостью великою.....»

(Паи. стар. русс, лит., red. N. Kostomaro v, Petr. 1860. I. 207.)

Tatry; zeszyt monograficzny „Ziemi". Warszawa 1912. 4°. Str. 373—416. (S četnými illustracemi v textu.)

O Tatrách a Podhali bylo již mnoho psáno, avšak v žádlném z dřívějších spisů nenajde čtenář tak všestranného poučení o životě podhalského lidu po stránce národopisné, jako v tomto monografickém sešitě „Ziemi". Třeba však také uvážiti, že autory jednotlivých statí jsou jednak lidé z kmene podhalského, jednak učetoci, kteří řadu let věnovali bádání o otázkách, týkajících se Podhali. Kdo na př. jest povolanější nakreślili stručnou a výraznou charakteristiku „Lídu na Podhali", mez p. Józef Kantor, syn onoho kraje a vydavatel dokonalé po etické alnithologíe z Tater?

Náš honal byl a jistě jest jiný než ostatní lid polský, příjímáme-li názor, že podnebí a příroda mají veliký vliv na život, charakter