s jakou chodíval vybíjeli dvory uherských hrabat a jenž takou smrt považoval za čestnou. Rodina nestyděla se za zbojníka, neboť „zbojník jde do nebe v první řadě" a Bůh se na něho toehněvá, neboť „bohatým bere, chudým dává". Dosud vypravuje pověst, že nejednou klerik chycený v lese musil kázati zbojníkům o Bohu a peklu, ano i kostel pod Novým Targem vystavěli prý zbojníci. Dnes zaniklo zbojníctvo úplně působením změněných hospodářských poměrů. Také pastýřství jen živioří, jsouc zbaveino 'dávného kouzla. — Spolu s projevy svobodného života zahynula také stará víra, skrytá v obřadech a pověrách. Tato víra, ačkoliv jest založena na náboženství katolickém, má přece vlastní, odlišné rysy horalské. Jest to spíše směsice názorů pohanských a náboženství katolického, zabarvená názory čistě místního rázu, jež se zvoltoa vyvíjiely po staletí. Celá příroda byla naplněna božstvy dobrými a zlými. V lesích, nad řekami žíly „boginki", „mamuny" vodily lidí po rozcestí, vyměňovaly děti, nechybělo vodníků, planetníků, byli „strzygoni", byli duchové pokutující, společní ostatně celé mythologii slovanské. Za samostatné výtvory horalské falmtasie třeba považovali pověsti o králi hadů a spících rytířích. Svérázné jest ostatně pojetí o Bohu, kterého si představovali ještě před několika desetiletími jako mocného hospodáře, hospodařícího na nebi jako' na velikém statku, obklopeného čeledí — anděly. Však ještě dnes mnohý horal nepovažuje za hřích spáli v kostele, poněvadž tehdy nehřeší ani ústy, ani myslí, alná činem. Poněvadž však v povaze tamějšího lidu jest silný sklon ke krajnostem, vyskytují se hojně, zejména mezi horalkami, přepiaté pobožnůstkářky.

Následkem změněných poměrů hospodářských na Podhali, jest stěhování do ciziny na práci obvyklé. Práce v uhelných dolech amerických poskytuje horalům značný výdělek a šetrností jejich povznesl se blahobyt, o čem svědčí Reiffeisenky, v nichž je umístěno několik set tisíc korun dělnických peněz vyzískaných v Americe. К výdělku pudí horala jeho touha po půdě, která jest jeho jedinou vášní, takže horal přeplatí často pozemky, jejichž cena dnes stoupla nia 1400—2000 К za jitro. Proto také hodnota sklizeného obilí nerovná se ani zdaleka kapitálu a práci investované v půdě. Domácí průmysl — zejména Inářství a plátenictví — kvetl kdysi na Podhali. Avšak daně, neúrodná léta, dělení gruntů, nedostatek středních hospodářství a nedostatek lidí znalých výroby plátna a sukna, způsobily, že stavy tkalcovské zmizely z domů. Především ovšem byl průmysl lnářský a soiukennický ochromen ohromným vlivem výrobků továrních, jejichž pronikání podporuje choutka horalů oblékati se „paradnie". Zvolna zaniká též stará obuv („Kyrpiec"). Drobného průmyslu jest na Podhali dosti, neboť horal si sám vyrábí všecko hospodářské nářadí. Nechybí tedy řemeslníků všeho druhu, ale každý z nich jest umělcem svérázným, neboť cokoliv vyjde z jeho rukou, má rysy jeho uměleckého ducha. Nejvíce smyslu pro krásno má tesař, což možno pozorovati nejen na rázovité stavbě chaty, ale i na ozdobách hospodářského nářadí. Přebohatá ornamentika, která se tu zachovala v neporušené čistotě a úplnosti jako výtvor svérázného uměleckého nadání, svědčí o vytříbeném vkusu esthetiokém.

Písně Podhalatnů mají nemalou hodnotu pro rozvoj literatury umělé. Dnes jsou to jen krátké popěvky: milostné, vojenské, pastýř-