str. 82
povídky o nebožtících, na př. srdnatá dívka odňala nebožtíku čepici, č. 646—649. Velice zajímavá jest paralela к látce o zlatém ptáčku — kdo jeho hlavu sní, bude králem, kdo křídla а р., boháčem, č. 1069; podkladem štěstí jest tu pes, kterého člověk před smrtí zachránil, pes zabit, jeho krev slízlo tele, také tele zabito úklady čarodějníkovými, ale trochu ledviny toho telete snědli náhodou synkové toho člověka, a tím štěstí rodině zachovali.
V doplňku otiskl V. Hnatjuk paralely z jiných maloruských sbírek str. 257—270.
Několikráte jsme již ve „Věstníku" ocenili vysoce záslužnou práci V. Hnatjukovu. Jeho zásluhou poznáváme tradici maloruského lidu, zvláště ovšem jeho západních odvětví v rozsahu a hloubce, jak žádný jiný slovanský národ. Bylo by si jen přáti, aby vědecké studium těchto ohromných materiálů stejnou měrou rostlo do šířky i do hloubky. jpa.
*
Antti Aarne: Die Tiere auf der Wanderschaft. Eine Märchen-studie. (F. F. Communications No. 11.) Hamina 1913, str. V + 174.
V nové své pohádkoslovné studii postupuje známý finský badatel svou metodou, napřed podává výčet všech versí pohádky o Petrov-ských, potom postupuje к vývodům. Verse, jichž sebral nesmírné množství, sestavil jednak zeměpisně, jednak podle jazykových skupin; zeměpisně potud, že začal oct východoasijských, malajských, japonských, indických, pak burjatských z východní Sibiře atd. Verse evropské sestavu podle jazykových skupin, ale tu již ne zeměpisně, nýbrž abecedně, takže začal versí albánskou, k tomu přiřadil verse keltské (bretónske, irské, skotské), potom hned přešel na severovýchod к Estům a Finům, pak к Maďarům a po nich až к Mordvinům a Čeremisům. Následují verse u germánských národů sebrané, u Dánů, pak Angličanů, z Ameriky, potom к Němcům, po nich к Norům a Švédům i Švédům ve Finsku usedlým — tím způsobem jsou tradice finské a švédskofinské přes příliš odtrženy od sebe, ačkoliv dalo by se předpokládali, že při úzké zeměpisné a zajisté také kulturní souvislosti bude užší příbuzenstvo mezi jejich tradicemi. Za švédskými versemi následují flámske. Podobně abecedně jsou seřazeny verse u románských národů zapsané: španělské, francouzské, italské, portugalské, rumunské; verse vypravované od slovanských národů: bulharské, české a slovenské, polské, velkoruské, běloruské; srbské, chorvatské i slovinské v jedné skupině; po nich „Ukrainer und Ruthenen", konečně lužicko-srbské. Na konec uvedena verse u Indiánů v Argentině zapsaná. Nemůžeme se dosti rozhodně vy-sloviti proti takovému seřazování. Při posuzování takového mezinárodního materiálu, jako jsou pohádky, kde jazykové hranice nečiní žádných hrází, nemá příslušnost národů a kmenů к jisté jazykové skupině naprosto žádný význam. Místo jazykových skupin mají na-stupovati skupiny kulturně-zeměpisné, Jaký pak má význam zařa-zovati verse maďarské mezi finské a mordvinské, když Maďaři od tisíceletí jsou vklíněni mezi kmeny slovanské, Rumuny a částečně Němce. Nerozpakoval bych se nijak oddělovati také tradice různých slovanských národů, severozápadních, jihovýchodních a východních, jelikož spadají do různých kulturních prostředí a pouze
