uvnitř těchto se dají vysvětlovati. Ovšem tato dosti principielní metoda neměla by tolik váhy, jelikož Antti Aarne takto pouze seřazuje výtahy různých versí a nečiní v tom seznamu žádných vývodů o jich příbuzností a souvislosti. Ale zajisté jíž vnější seřazování velikou měrou může usnadňovati vývody o jích souvislosti, po případě od-vislosti. Ostatně i verse u jednotlivých národů zapsané jsou seřazeny dosti mechanicky a nahodile, jak každý čtenář na př. u spousty finských versí ihned pozná.

U některých národů shledáno nesmírně mnoho versí pohádky o Petrovských, na př. u finských Švédů 17, kdežto u ostatních Švédů jen 6, u. Dánů 33, ale u Norvéžanů jen 3, u Finů 202 (!), To ovšem neukazuje přímo, jak tato pohádka u jednotlivých národů jest rozšířena, než jakou práci sběratelská činnost u jednotlivých národů do nynější doby vykonala, co spis. na jednom místě své knihy také výslovně poznamenal. Bylo by proto také nesprávné na základě toho činíti vývody o původu a vlasti této pohádky, ani spis. jích nečiní. Antti Aarne zde zvláště mohl čerpati z přebohatých rukopisných sbírek, především úžasně bohatých finských, pak fínskošvédských a dánských, kde právě sběratelská práce byla nejíntensivněji konána. Nějaké příspěvky měl také z rukopisných sbírek ruských.

Antti Aarne rozeznává hlavní útvary této pohádky: formu asijskou (str. 92) a evropskou (str. 106) a mimo to jsou také smíšené útvary.

Rekonstruuje její pratvar (str. 92 sl.), poukazuje na některé zvláštní shody slovenské verse B. Němcové a jihotyrolskoitalské, některých ruských s povídkou asijskou. Původní byla asi tato pohádka: Vejce, skorpion (?), jehla, hovno a moždíř dají se společně na cestu, přijdou do domu staré ženy, skryjí se na různých místech za její nepřítomnosti, vystraší stařenu a moždíř ji na konec zabije, Vlast její jest v jižní neb východní Asii a jižní cestou přistěhovala se do Evropy, také do Ruska z jihovýchodu snad Kavkazskem — bohužel nenalezl spis. žádných versí kavkazských, není známá ani žádná verse západo-asijská, a tak stanovení cest jejího stěhování nadmíru ztíženo. Literární cestou nemohla proniknouti do Evropy, nebof nevyskytuje se v starších sbornících povídkových.

V evropské pohádce vystupují vesměs zvířata, přijdou na noc do lesního domu a vypudí odtud člověka domácího aneb jiného. Této pohádky možno rozeznávatí dvě zvláštní verse, v jedné jsou zvířata v domě, který si sama vystavěla, v druhé v domě cizím. První verse vypravuje se v Rusku, Finsku, na Skandinávském poloostrově, ojediněle nalezena v Haliči a v Thracíi. Druhá verse byla v 12. stol. literárně zpracována od flanderského skladatele Ysengrima a ve francouzském románě „de Renart" — v obou zapuzen jest vlk, v druhém z vlastního domu. Později v 16. stol. byla zpracována různě v Německu od Hans-Sachse a od Rollenhagena. Na nověji zapsané lidové verse měla značný vliv Grimmova pohádka, jak spis podrobněji ukazuje (str. 111), jest pozoruhodno, že z Grimmovy pohádky „Die Bremer Stadtmusikanten" dokonce místní jméno „Brémy" proniklo do finských versí třebas ve formě silně porušené.

Spis. stanoví (str. 113), která zvířata v obou hlavních versích se sdružila, ukazuje, že v původním tvaru pohádky to byla vesměs do-