Dr. Julius Eisenstädter: Elementargedanke und Übertragungstheorie in der Völkerkunde. Stuttgart 1912, str. VIII.+206.

Všeobecné oddělení král. techn. vys. škol. v Mnichově vypsalo v červenci r. 1906 cenu na spis, ve kterém by se řešil spor mezi dvěma školami etnologickými Bastianovou a Ratzelovou, mezi učením o „Völkergedanke" a teorií o přenášení, po případě přejímání. Zároveň bylo naznačeno, že novější bádání zvláště v oboru srovnávací mytologie a pak o jednoduchých počítacích metodách různých národů zjednávala učení Bastianovu opětně větší platnost, a vysloveno přání, aby byly výsledky novějšího bádání zmoyu prozkoumány za tím účelem, svědčí-li skutečně ve prospěch učení o spontánním vzniku identických aneb blízce příbuzných idejí na místech různých a vzdálených.

Úkolu toho se podjal mladý a nadějný adept srovnávací etnologie a jeho práci vydal nyní Georg Buschan jako 11. svazek sbírky „Studien und Forschungen zur Menschen- und Völkerkunde".

Předeslán jest historický a kritický přehled různých názorů od Alexandra Humboldta počínaje, který první vyslovil myšlenku, když srovnával meandrické výzdoby na urnách jihoamerických Indiánů a Řeků i Římanů, že příčiny těchto podrobností se více zakládají na psychickém podkladě, než aby dovozovaly stejný původ a starý styk národů. Vynikající místo ve vývoji toho učení připisuje spisovatel ovšem E. B. Tyloru. Důkladně probírá učení Bastianovo (str. 7—18) a tu důrazně vytýká, že Bastian nikdy nepopíral oprávněnost teorie o přejímání, ale ovšem ji kladl do druhé řady; teprve když psychologická teorie nedostačovala na výklad nápadných podrobností, mělo se přistupovali na prozkoumání vnějších vlivů. Neméně důkladně probíráno jest učení Ratzelovo (str. 18—37) a tu ovšem hned se projevuje základní názor spisovatelův. Podrobuje ostré kritice útoky Ratzelovy na oprávněnost „Elementargedanke" t. j. prvotních představ — tímto slovem označil Bastian teorii o psychické jednostej-nosti člověka, působící stejné výsledky. Připomíná, že se Ratzel obmezoval především na materielní kulturu, a že časem se poznávalo, že třeba tu lišiti výsledky duševní a materielní kultury, výrobky materielní daleko snáze mohou se šíříti, než ideje, a Ratzel sám to připouštěl „ideje, zdá se, může člověk plodíti v neobmezeném množství a rozmanitosti a možno mysleti proto na spontánní vznik stejnorodých idejí v krajích daleko vzdálených. Ostře popírá spisovatel Ratzelovu základní teorii o duševní malomoci, nemohoucnosti lidstva, zvláště nízkých plemen, primitivních kmenů. Stručně pak líčen jest nynější stav těchto studií (37—46). Uznale vytčeny tu zvláště výklady Hegerovy. Vídeňský etnolog snažil se stanovití střední čáru, která by byla práva jak směru psychologickému tak geografickému (Ratzelovu). Rozeznává prvotní a druhotnou vrstvu kulturní. Do první náleží tak prostičké vynálezy, že tvoří takořka základy kulturního pokroku všech národů a vznikají z duševních vloh všem lidem společných.'Do druhotné vrstvy kulturní patří vynálezy a ideje, které nejsou již tak prosté a jichž vznik vycházel z jednoho místa. Hlavním úkolem vědy jest co nejdůkladněji prozkoumat!, co náleží do vrstvy prvotní, co do druhotné. Ovšem jsou učenci, kteří míní, že také pro druhotnou vrstvi'', jest samostatné