vznikání právě tak oprávněno jako přejímání. Tak se vyslovil Fr. Vierkandt a spisovatel s ním souhlasí (str. 40). Ostatně spisovatel také myslí, že ani psychologická ani geografická metoda nedostačují na výklad všech analogických jevů. Ale celkem stojí na straně teorie psychologické a pokládá právě za svůj úkol vyvraceti výklad přejímání zvláště různých mytů, kde někteří novější mytologové zašli snad příliš daleko.

Souhlasně s vypsanou cenou podrobil spisovatel v první řadě podrobné a přísné kritice výklady některých moderních mytologů, zvláště L. Frobeniusa. Předeslal také tomu odstavci velmi stručný úvod o vývoji srovnávací mytologie (str, 47 sl.) až po soudobé německé její vzdělavatele, a v dalším paragrafe nadepsaném „Ble-meníargedanke und Übertragung" letmo se dotknul různých vědeckých sporů, až Bédierovy kritiky Benfeyova učení a aniž by se těchto velmi složitých otázek hlouběji dotýkal, přijímá ovšem Bédierovo mínění a spatřuje v něm nejskvělejší důkaz správností psychologické teorie (str. 53). Pro stanovení skutečného přejímání mytů uznává spisovatel podmínky, jak je sestylísoval Ehrenreich. „Všeobecně dá se cesta mytu určití v jistých etapách, ve kterých se opakuje se všemi vedlejšími okolnostmi, se stejným spojením myšlenek, ba i slovním zněním a s osobnostmi podstatně stejnými..," „Skutečná stejnost a stejné seřazení motivů dokazují s dostatečnou bezpečnosti příbuznost takých mytů, které nezávisíce přímo na názorech přírodních, přijaly ráz pohádek a lidových povídek. — Pravděnepodobnost několikerého stejného seskupování a spojování stejných živlů jest větší než pravděpodobnost jích historické souvislosti". Při tom pak třeba dbáti, že motivy musí býti skutečně identické, ne pouze vnějškově podobné, a musí vystupovati v týchž kombinacích. Podle těchto zásad zkoumá pak spisovatel řadu mytů různých a velice vzdálených národů, jichž příbuzenské svazky někteří učenci dokazovali.

Jsou to myty o panenském zrození slunečního boha (str. 61 sl.), které byly nalezeny na různých ostrovech Tichého oceánu, v severozápadní Americe u Indiánů a Eskymáků, u Číňanů i Japonců, v Zadní Indii v Kambodži, ukazuje nápadnou podobnost siamského mytu se starou peruánskou povídkou, na jejímž základě Ehrenreich dovozoval, že byly skutečně styky mezi Zadní Indií a jižní Amerikou. Ale Eisenstädter poukazuje na základě podrobné analyse na neshody mezi oběma těmi myty, jakož i s podobnými celkem myty severoamerickými, které mají zcela samostatný ráz, a dospívá к výsledku, že na jakési přejetí nelze mysletí.

Frobenius srovnával ještě různé pohádky evropských národu vypravující o nadpřirozeném početí —■ aniž látku byl vyčerpal, a spisovatel znovu je rozebírá, a mohl ovšem snadně vyvraceti jeho domněnku o vlastí těchto „mytů" v severozápadní Americe. Spisovatel popírá také souvislost evropského mytu o početí — následkem požití ryby a j. s indickým mytem v Mahabharatě a tvrdí, že se evropské pohádky vyvinuly samostatně. Ale na základě tak chudičkého materiálu, jaký měl náš spisovatel, nelze dospívati к jakýmsi bezpečnějším výsledkům. Jest ostatně podivno, že si nepovšiml dosti bohaté literatury o této věci. Srv. Národop. Věst. V., 225 a VI., 60, Probírá dále ještě řadu jiných mytů rozšířených na ostrovech