str. 90
devesel, Dorota, Filip, Františka, hdy, chtíti, chválití, jáhla, mrtvý, nechci, pavouk, smrt, starý, svatý a přísloví viz hesla: bál, bohatina, čas, háček, ko-štíště, krev, maso, mladost, nemoc, padmoutí, srdce, šibenice, tma, ušetřit, vohnout, voko, vysoko, — К lidovým hráni viz hesla: den, hodiny, chleba, kucibaba, plátno, smůla, soused, škatule, voves, vrátka. — К obyčejům viz heslo: litovat. jpa.
@---------------
Sbírka „Žeň z literatur" přinesla v 48. sv. v překlade B. Prusíka pět pohádek ze sbírky A. J. Gliáského „Bajarz polski, baśmi, powieści i gawędy ludowe" pod nesprávným titulem: Gliński, Polské bajky (str. 102). Pravím, že titul ten jest nesprávný a sice nejen proto, že neobsahuje „bajky" v běžném u nás významu tohoto slova než pohádky čili báchorky, zvláště pak proto, že nejsou polské, jak je polský vzdělavatel nazval, než běloruské svým původem. Většinou, jak Gliński v předmluvě své sbírky poznamenal, pocházejí z okr. Novohradského, kraje ryze běloruského mimo dvorce šlechtické. Ovšem jsou pcd vlivem nadpisu sbírky Glmského, která ne právě zaslouženě nabyla zvučného jména v literatuře také odborné, tyto pohádky omylem považovány za polské. Ú nás již Erben přijal z této sbírky dvě čísla do ukázky polských pohádek ve své knize Sto prostonár, poh. a pov. slov., str. 103 sl., ale tehdy nebylo ještě věrných zápisů polských lidových pohádek. Taktéž jsou považovány od německých učenců následkem německého překladu Godinova, Vůči mně se kdysi zesnulý dr. Jan Karłowicz, znalec nad jiné povolaný, písemně vyslovil, že jsou to pohádky běloruské. V díle „Anmerkuinigen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm" uvádím je proto mezi běloruskými. Č. 1. odpovídá 2. číslu (I. 32) originálu — mám 3. vydání z r. 1881 — č. 2. — 3. číslu (I. 58), č. 3. — 1. číslu 2. seš. (II, 5), č. 4. — 2. číslu 4. seš. (IV. 26) a 5 č. — 1. číslu (I. 11). — V překlade jest originál došli pečlivě reprodukován, a tak i z překladu jest patrno literární zpracování lidových povídek; Gliński jevil na př, zvláštní zálibu v rýmované prose, a i to někdy napodobuje náš překladatel. Jsou jednotlivá, ale velmi řídká nedopatření, polské k r ó 1 e w n a nelze přepisovatí českým královna, neboť to slovo nám dn«.s znamená ne dceru, než ženu královu; tak týmž slovem „královna" přeloženo str. 31. polské „królewna" i „królowa" (I. 66). Pohádkové výrazy polské a ruské jsou celkem dobře zčeštěny: Siváček-zlatohřívek, kačka-zlatonoska, svinka-perlo-syipka, meč-samoseč, housle-samohrajky a j, р., méně se zamlouvá doslovně převzaté sen-tráva (51), v polštině skloňována pouze druhá polovice této sraženiny: instr. ser-trawą, gen. sen-trawy (I. 19; II. 23), к němuž se ovšem český překladatel nemohl odhodlati; podobně napodobeno „rozryw ziele" „lam-bylina" (str. 55—П., 27), jinde „rozlam-kořen" (str. 92—L, 19), Cud-dziewica (П. 34) — „Ďivu-panna" (60); méně šťastně kłębek-wzkazidrozek (IV. 35) — klubko-ukazovátko cesty (74); Cudolica (I. 21) — Krásnolíčka (93); niewidka dębinka grzmocinka (I. 27) — ae-vidná hůlčička-mlátička (99). — Škoda, že není knížka žádnými poznámkami opatřena, ač by je zajisté naše obecenstvo bylo vděčně přijalo. Vedle této ukázky literárního vypravování pohádkového bylo by si přáti, aby čilá redakce této sbírky opatřila výběr dotyčných lidových povídek a pohádek — není jich nedostatek. jpa.
@--------------
Do programu V. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v Praze, který se konal o svatodušních svátcích (29. května až 3, června) 1914, byla zařazena též antropologie a jako její zástupcové povoláni do výboru sjezdového prof. dr. J. Matíegka a doc. dr. K. Cliotek. Byli bychom vřele vítali, kdyby se byly nějak daly přiřaditi úzce spojené odbory, antropogeografíe a etnologie. jpa.
@---------------
Pohádky a přísloví lidu ruského s dodatkem přísloví staroarménských. Sebral a přeložil Karel Frič. (Světové knihovny č. 1107—1108.) Překladatel neudal bohužel prameny, odkud čerpal a vůbec poslal knížku svou do světa beze všeho úvodu. Některá čísla srovnávají se s pohádkami věhlasné sbírky Afanasjevovy, č. 1. „Důvtipný mužík" = II. 430 č. 249 yy, č. 2. „Čáp a volavka" = I. 53 č. 36, č. 3. „Mě-chýř, sláma a volavka" = I. 66 č. 45, č, 8. „Kocour a líška" = I. 28 č. 18, č. 13. „Liška a vlk" — I. č. la, č. 14. „Mužík, medvěd a liška" = I. 14. č. 7a, č. 15. „Kohoutek se zlatým hřebínkem a žernovka" (!) = I. 313 č. 110, č. 16. „Mrazík" — I. 71 'č. 52a. č. 18. „Nevděk světem vládne" — I. 21 č. 8. Překladatel měl před sebou jakousi sbírku ruských pohádek pro širší obecenstvo upravenou, přeložená jím pohádka „Sádko" č. 10 jest prosaická reprodukce známé epické básně, č. 7. „O ženě vzdorovité" obsahuje známé motivy spřežené a sloučené do jedné povídky,
|
|
