str. 104
viecilo súnečko nad bukovinú,
už sa ten mój milý objímá s jinú,
objímá, objímá, já na to ništ nedbám,
smutku něponěsem, zármutku nemám.
Jaký bych já ale smutek nosila,
ked som ca, šohajko, nemilovala?
Milovala som, ale len špásom,
něvedzel šohajko, jak falešná som.
|
V bošáckéj dolině
padajú breskyně,
naber jich, šohajko,
dones jich dzievčině.
Já jich něnaberem,
já jich něponěsem,
já som mladý voják,
já pomasírujem.
|
Svieť, mes j áčku, po lahúčku,
do dňa bieleho,
až já pójdzem od dzievčace
čiernookého.
Neplač, Kačko, nenariekaj
šak ty budzeš má,
až kukačka na vianoce
trikrát zakuká.
|
* Viz Zpěvy moravských kopaničárů: č. 287!
** při druhé sloce!
|
|
