píseň hojně doložena; patrně máme zde doklad, jak z Moravy pronikají balladícké motívy k nám.

Č. 3.) Zima mi je zima ... var. Kol. I 129 (18).

Č. 4.) Var Ss 261 (319), BN P 165 (249), В NP 1901 100 (121); S. n. р. И, 261 (510).

Č, 5.) Pěkný variant starobylé ballady o otráveném synu (nebo dceří) patřící do skupiny nejrozšířenějších motivů mezinár. Erk-JBohme, Liederhort I 581 (190a) nsl. otiskli několik textů z nejrůznějších oblastí Německa a z poznámek jest patrno, že píseň jest rozšířena v celé oblasti germánské, románské a j. Pozoruhodná jest především forma: ve všech balladach tohoto motivu najdeme otázky kladené otrávenému, kde byl, co jedl, kde byla chycena ryba, kterou ho pohostili atd. (Srovn. známou skotskou balladu „Lord Randál".) Na české půdě nebyla tato píseň vůbec zapsána, zbývají tedy jen var. moravské a slovenské (mimo to polské a lužické, O ostatních se zde nezmiňuji,)

Text Sušilův (154 č. 157) — a jeho varianty B N P 13 (16a, b) má začátek epický, upomínající na písně o sestře travíčce. Z dalšího líčení jest patrno, že tchyně nepřeje sňatku svého syna s Dornou. Připravila pro ni jed, ale Bůh to změnil a jed vypil syn. Umíraje činí „peručenství" odkazuje sourozencům a milé své zboží, matce pak kletbu. V písních moravských mení dialog proveden veskrze. Ze staré formace této látky zbyla jen ona závěť umírajícího, zakončená prokletím, Nalézám u Sušila ještě dvě písně látkou příbuzné, totiž 120 (121) a 166 (166). Ale jsou to jen kratičké texty, které se nijak nepodobají písním této skupiny. V prvním se jen stručně vypravuje, že milá připravila „snídainíčko jedové" a také ve druhé písni jest jen krátká zmínka o otravě. Jsou to tedy jen výběžky staré látky, z nichž zejména druhý má již silně lyrický ráz.

Text, který p, Černík zde podává, jest variant čís. 269 jeho sbírky „Zpěvy moravských Kopaničárů". Oba texty blíží se slovenským versím této ballady Kol. II. 35 (43), Míšík 3 (1), Sl. Sp, III. 126 (362). Var, Kollárův a Míšíkův jsou v podstatě shodné (i slovně). Matka ptá se dcery, kde byla. Odpovídá, že na svatbě, kdež dostala „tri rybky bez soli". O otráveném pokrmu se dále nic nepraví a dialog přechází v líčení pohřebních příprav. Osoba travíčova není naznačena. Text Sl, Sp, jest značně zkrácený, zejména líčení pohřbu, jež v obou předešlých variantech zabírá více než polovici písně, jest zkráceno na 2 strofy. Jsou to jen trosky staré formace. Polský variant Glogerův (Pieśni od.) 299 (258) shoduje se s texty slovenskými v tom, že hlavní důraz jest položen na popis pohřbu, (Ostatních var. polských neuvádím,) Tím však se liší tato skupina od versí německých a lužické (Haupt-Smoleŕ I, č, LXXVII,),

Č. 6. Srovn. Kol. I 164 (28, 29). Č. Lid. VII 444 (43), — Č. 7. var. BNP 1901 635 (1193). — Č. 10. var.Kol. II 308 (14). — Č. 11. sfa. 4—5 var. BNP 160 (239). — Č. 12. var. BNP 107 (149), S. n. p. II5 261 (511).

— Č. 13. sfa. 2—3 var. S. n. p. IL 54 (113); srovn. Sl. Sp. II 160 (431),

— Č. 14 var. BNP 293 (14). ČL. V. 548 (60). — Č. 15. var. BNP 387 (657 b) ČL XII 413., XVIII 148. — Č. 19. srovn. E, 175 (322), S„ 403 (566), Kol. II 121 (44). —

Č. 20. var. S2 172 (172), BNP 1901 37 (43 a, b). Č. L XIII 70. Tato píseň patří k rozsáhlé skupině ballad, jež jsouc e rozšířeny v celé