oblasti slovanské, shodují se v hlavních rysech obsahových, ale po stránce formální tvoří několik cyklů. Látka o zrádném milenci, který láká dívky a pak je vraždí, patří к světovým motivům pohádkovým (Modrovous) a také v západoevropské poesií balladícké jest hojně rozšířena. Erk-Böhme, Liederhbrt I č. 41—2 otiskli četné texty německé a Erk připojil v poznámkách úvahu o vzniku pověsti, zejmépak analysoval verse západoevropské (germánské a francouzské), zjistiv několik skupin. Na širším základě založil svůj rozbor J. T. Ćhild (Engl. & Scott, popular ballads L), jenž mimo jiné užil

1 pramenů slovanských, Childovy vývody doplnil -— pokud jde o písně polské — J. Karłowicz ve své znamenité, bohužel nedokončené studii „Systematyka pieśni ludu polskiego (Wisła III 535 n, IV 393, IX 645), kdež tento motiv označuje názvem, vzatým z Childa. Pokusím se doplnití vývody Karlowiczovy a roztřídití verse české, moravské a slovenské.

Cyklus I. Obsah: Dívka žne v lese a byvši přepadena prosí, aby směla třikráte zavolati. Volání uslyší její bratři, přijedou, ale dívka, jest jíž mrtva, Ptají se myslivce-vraha, čím si zakrvácel ruce. Odpovídá vyhýbavě, že zabil holubičku. Bratři zajmou vraha a slibují mu trest. Jako charakteristické znaky tohoto cyklu třeba uvésti: 1, Situaci úvodní, (Dívka žne sama v pustém lese.) 2. Trojí zvolání, jež přivolá bratry, 3. Dialog bratří s vrahem.

Varianty: E„ 479 (15—16) —S„ 191 (189) tří var. — BNP 16 (19 a, b, c, d). — S. n."p. llt 125 (216), ibid. var. I—III. — BNP 1901 39 (46), 82 (104).

Písně tohoto cyklu jsou mimo' Lužici (Haupt-Smoleř I 27) rozšířeny jen na území českomoravském a slezském; německý vliv jest nepopiratelný a není snad náhodou, že jeden starobylý variant nalézáme v Meinertově známé sbírce německých písní z Kravařska. (Liederhort I str. 120). — К těmto rozvitým variantům druží se skupina textů, omezená téměř výlučně na oblast moravskou a slovenskou, ale původu patrně slovenského. Jest to rozmluva s vrahem, který se vymlouvá, že zabil holubičku atd. Píseň končí se obyčejně tím, že mluvící líčí vrahovi šibenici, jež ho očekává. Varianty: BNP 1 (1),

2 (2 a, b). Sl. Sp. I 113 (307), II 69 (184), III 11 (19). Jiné var. sestaveny v NVČ IV 130—1, Fragmentárnost písně lákala к doplnění a proto na př. v jednom textu Bartošově (26) jest dialog s vrahem připojen к písni „Koně pešlajpali milou". (Srovn. S, n, p. II4 165 č, 168,)

Ze Slovenska pronikla píseň к uherským Chorvatům, Srovn, Archiv f. slav. Phil. XXXIII str. 269. Cyklus 2. Obsah:

Milenec napájí koně a přemlouvá milou, aby s ním uprchla. Vylákav takto dívku (která vezme rodičům peníze), hodí ji do jezera. Závěr jest dvojí:

a) dívka utone, rybáři ji vyloví a píseň končí se líčením trestu vrahova. Polské var. sestavil Karłowicz (1. c); z moravských sem patří (S2 str. 777 var. П., zřejmě polského původu.

b) Dívka vyplove. O trestu, který postihne vraha, se nemluví. Někdy se připojuje výstraha dívkám.. Varianty u Karłowicze (1. с); z moravských sem patří S2 777 var. I.

Ballady tohoto cyklu jsou v oblasti západoslovanské omezeny na území polské. Odtud pronikly na Moravu; polský původ obou va-