posoudil. Kritický rozbor a posudek Aničkovův má však mnohem větší cenu než obyčejné filologicko-literární kommentáře textu. On se mu totiž během práce rozšířil v celý obraz Rusí na přechodu doby pohanské ku křesťanství, který je velmi poučný a zajímavý. Roizpadá se tudíž kniha Aničkovova obsahem na části dvě: I, vlastní kritický rozbor zmíněných dvou Poučení, zejména po stránce jejich vzniku a sestavení textu а II. na kulturní obraz Rusi z konce doby pohanské.

I. Po krátkém úvodu, vylíčujícíxn podle prací Hamáčkových tři hlavní periody postupu křesťanství, zejména druhé, v níž se šířilo v antickém světě z měst na venkov (in paganos) a třetí, kdy z antického světa postupovalo ik severním barbarům (in barbaros), přistupuje zprvu Aničkov k textovému r;:izboru obou uvedených Poučení, jež byly dosud známy jen z nedokonalého vydání N. Tichonravova a z otisků v Ponomarevových Památkách staré ruské cirk. literatury.1)

Poučení tato kladla se sice původem do dplby předmongolské, ale nedůvěra к textům jejích bylia taková, že je na př. Jiagíč vymýtil vůbec z věrohodných památek pro poznání slovanského pohanství.2) O slovu sv. Grigorija vědělo se, že je to překlad z ř. originálu, rozšířený doplňky ruského překladatele3), ale jinak textové a věcné kritiky nikdo nepodal.

První poučení Слово hí>k. Христолюбца, jež známe ze tří textů ze XIV, (П) а XV. stol. (НС а ЗЦ) sestaveno jest podle Aničkova (26 sl.) ze dvou základních redakcí; nejstarší doplněná postupně řadou vložek, důležitých pro ruskou mythologii, je ve sborníku Pajsíjově. Prvotný pramen však vložek mythologických neměl a autorem jeho byl nějaký křesťanský heretik (Aničkov 39, 48). Také druhé poučení Слово св. Григорья rozbírá Aničkov podobně (58 sl.) a nalézá, že řecký originál řečí Grigorijovy (uveřejněný v starém překladu už Budilovičem) doplněn byl také už v staré době v poučení iproti pohanstvu, jež se nám zachovalo v třech textech z XIV, (ľI),XV, (НС) а XVII. stol, (КБ), z nichž poslední dva mají společnou předlohu. Ale i ta, i П imá řadu vložek proti původnímu originálu a sice právě ty nejdůležitější mythologické zprávy pokládá Aničkov za vložky (64, 72). Nicméně vznik obou těchto poučení spadá podle jeho mínění do XI. století a to na /základě jiných poučení s nadpisem христолюбецъ, na základě koincidencí ise slovem о ведртэ na základě stylistického rázu sheidného s jinými texty XI. stol. a kanonického obsahu pro poučení svjaščeníků (138, 140, 147—154).

Je ještě řada jiných „Slov" církevních, o nichž Aničkov v přehledu mluví na str, 81—101, ale tato nejsiou už výhradně kázáními proti pohanstvu, nýbrž imiarjí thema a účel jiný a jen mimochodem dotýkají se (obyčejně ve výčtu hříchů) přežitků pohanských. Patří sem Слово св. отец, како жити хриспяномъ, Слово св. отец о постахъ,