Praví osmanští Turci bydlí jen ve vých. Bulharsku, Thrakii a Makedonii. Zaujímají čtyři oblasti: thráckou, východobulhar-skou, vardarskooríanskou a kajlarskou. V Bulharsku (před válkou 1912) žilo přes 600.000 Turků. Rozsáhlá oblast thrácká je prorvána hojnými ostrovy bulharskými a řeckými. Kajlarský ostrov se skládá z měst Kajlaru a Džumy a asi 100 vesnic. Mezi S e-resem a Dram o u pak žije kolem Z i 1 j a h o v a asi 4500 pravoslavných Turků.

Hranice Slovanů a Albánců začíná u jezera Ochridského (poloostrov L i n), načež je tvořena rozvodím mezi jezerem a řekou Š k u m b i. Při tom hojné ostrovy zasahují do oblasti albánske, do okolí Elbassanu, baik moři. Albánci zde v dobách namnoze nedávných mnoho získali proti Srbům, takže srbské ostrovy jsou často zbytky někdejšího většího území.

V Metochii a Kosovsku mnoho srbských rodin bylo v letech 1878—1912 zahnáno ze svých statků loupežívými Albánci a usadily se většinou v jižním Srbsku. Když pak ve válce roku 1912 ustoupili Albánci z těchto krajů, tu se vrátili bývalí držitelé statků, po případě jejích potomci. Kraj se tedy začíná zase posrbšťovati. Obyvatelstvo Kosovska a Metochíe jsou Srbové, Albánci a Arnautaši (poalbánštělí Srbové). V Sandžaku Novopazarském pak bydlí pravoslavní i mohamedánští Srbové a jen poměrně málo Albánců,

Přirozenou hranicí Srbů a Bulharů na jedné, Rumunů na druhé straně by byl Dunaj, ač Srbové a Bulhaři hojnými ostrovy (Srbové i kompaktnějšími územími) přecházejí na levý břeh, stejně jako Rumuni na pravý.

Velmi obtížno jest určití národnostní hranici srbsko-bulharskou. Vždyť oba blízko příbuzní národové přecházejí v sebe znenáhla. Jde o dvě sporné a vlastně přechodné oblasti: timockoiskerskou a makedonskou. Dialekt tímocký je určitě srbský. Dialektické zvláštnosti srbské prý se dají sledovati až k S o f i i, ač ovšem na půdě bulharské je již národní vědomí bulharské příliš silné a tak tato poslední oblast musí býti značena jako bulharská. — Srbský je také dialekt skopljskýatetovský.

Makedonské Slovany pokládá Cvijič s některými jinými badateli za přechod mezi Srby a Bulhary. Označuje tedy oblast jako neutrální. Při tom ovšem v některých krajích je lid jazykově a zvykově spíše srbský, v jiných bulharský. Po válce asi obyvatelstvo se stane buď srbským, nebo bulharským, dle toho, kterému státu připadne,

Aromunů (Kucuvlachů) značně ubývá. Na začátku 19. stol, jích bylo 400—500.000, dnes je jich jen 150—160.000. Odnárodňuj! se ä také plodnost mezí nimi je velmi malá. Rumunská propaganda mnoho nevydá. Žijí v ostrovech a částečně kočují v Makedonii, Epeiru a a Thesalíi.

Dále věnuje Cvijič ve shodě s mapou pozornost otázce náboženské a konečně si stručně na základě historických znalostí všímá stěhování, náboženských změn a íslamisace. Lze pozorovati v celku dvojí pohyb: v prvních stoletích středověku postup především Slovanů od severu к jihu, od počátku šíření panství tureckého pak stahování se těchže к severu. V té době nastává také íslamisace zvláště Albánců,