*

Николай Трубицынъ: О народной поэз1и въ общест-.венномъ и литературномъ обиходъ первой трети XIX. в f. к а. (Записки истор.-филолог, факультета императ. С.-Петербург, унив. Часть СХ. С.-Пбг. 1912.) ХШ+593 str.

Stoleté výročí udalostí roku dvanáctého zvýšilo v Rusku také zá-zájem o literaturu oné doby, kdy racionalistický pseudoklassicismus věku Kateřinského, vzrušený nacionalismus válečných let a rostoucí vliv romantismu zdánlivě spolu bojují, ve skutečnosti však namnoze splývají a prostupujíce se navzájem, vytvářejí zajímavou literaturu přechodní, v níž za úporného hledání nových cest rodí se poesie údobí Puškinova. Jeden rys odlišuje významně dobu Alexandrovu, přesněji řečeno dvacátá léta XIX. stol. od literatury 18. věku: vztah lidové poesie k literatuře se podstatně mění. Lidová poesie (t. j. pohádka, především však píseň) dobývá plnoprávného postavení, ano dostává se jí čestného úkolu podporovati literaturu v boji za samostatnost. Dějiny oproštění ruské literatury od vlivu západoevropského klassi-císmu postupují rovnoběžně s dějinami vzájemného poměru literatury a lidové poesie, Vyšetřiti všestranně a podrobně tyto vztahy v první třetině 19, věku pokusil se N. Trubícyn ve své obsáhlé knize.

Nesdílí názoru, že kult lidové poesie jest také v Rusku —- jako u jiných slovanských národů — ohlasem pronikavého vlivu Herde-rova a západoevropského — zejména německého — romantismu: sebral obsáhlý materiál, aby ukázal, že zájem o tradiční literaturu má domácí základ, že jest podmíněn zvláštním rázem ruské společnosti. Sledujme jeho argumentací.

Obrací se především proti zásadě, která prý obyčejně bývá východiskem úvah o dějinných a literárních zjevech ruských 18.—19. stol., že totiž v době Petrově vznikla propast dělící vzdělanou společnost od lidu, propast, jíž teprve koncem 18. stol. pokouší se inteligence přéklenouti. Avšak pročítajíce memoiry 18,—19, stol, přesvědčujeme se, že tuto zásadu nutno příjímati s jakýmsi omezením. Jest jisto, že průběhem 18. stol. vyvinul se typ inteligence, která svým světovým názorem, vkusem atd., krátce svou vzdělaností lišila se podstatně od ohromné většiny národa, přes to však nepozbyla ideové soudržnosti s lidem, naopak zachovala si ji ve značné míře zejména působením — lidového podání. Jest známo, že Petr Veliký miloval bandurísty a jejich recitace ukrajinských dum, že dokonce nařídil, aby na Ukrajině byla zřízena pěvecká škola, aby do ní bylí vybráni nejlepší zpěváci z duchovenských, kozáckych a měšťanských dětí, vycvičeni ve zpěvu a hře na hudební, zejména strunové nástroje, a aby každoročně deset nejlepších zpěváků a hudebníků bylo posíláno ke dvoru. Stejně milovala lidovou píseň a hudbu jeho choť, stejně carevna Anna a Kateřina II. Všichni proslavení velmoži její doby, Potemkin, Rumjancev, Razumovskij, Suvorov, Na-ryškin a ]., spisovatelé jako Deržavin, Dmitrijev, později Karamzin a j. byli vychováni ruskou lidovou písní. Dvůr spolu s nejvyšší společností zúčastnil se pravidelně všech starobylých slavností, tak řeč.