Čelakovský r, 1824 (Kor. I. č. 117): „A kdež jsi tu maloruskou píseň dopadnul? S mnohými chybami psána a obsah nemá valné ceny-" Nepodařilo se mi zjistíti, o jaké písni tu Čelakovský mluví. V těch letech chystal se vydati své sebrané spisy a chtěl pojmouti ve vydání také „písně národní pod titulem: Hlasy slovanských národův v písních, tak žeby se stalo rozdělení na 4 nebo 5 částí a každý jazyk obdržel by literu svou". (Kor. I, č. 120). S plánu sešlo, za to však r. 1825 vyšel druhý díl Slov. nár. písní, obsahující zase 5 maloruských. Překlad působil Čelakovskému obtíže. Tak píše r. 1826 (I- č, 182): „S onou písní: ,Nechodi Hrycju', nevím sobě, co počíti, nic mi ještě tak těžkého ku přeložení nepřišlo, jako ta jednoduchá, plnozvučná, roztomilá píseň, ač mám asi čtverý varianty, a soudím, že v Malorossii velmi zhusta musí býti v užívání, mezi všemi bych nechybil, řeknu-li, že nejvíce, a též mám dvoje nápěvy na ni, ještě ale nevím, který lepší, tvůj-li nebo druhý; ač jsou samo v sobě jedno." Z tohoto důvodu nepojal asi Čelakovský oné oblíbené písně do třetího svazku své sbírky, který vyšel r. 1827 a obsahuje zase 5 maloruských písní. — Vydání Slov-nár. písní nepovažoval Čelakovský za definitivní. Sbíral dále a zamýšlel vydati hojný materiál v nové úpravě. Dokazuje to list Fr. Sušilovi z r- 1828 (Ker. I. č. 255), kde poznamenává: „Mé posud vydané sbírky národních písní, jak mnohostrannou horlivostí mých přátel, tak mým shledáváním se tak obohatily a úplnějšími staly, že nové ozdobnější a lépe sestavené vydání všeslovanských písní" snad již budoucím rokem do světa vypraviti hodlám, a sice v pořádku takovém, aby sourodé mluvy písně vždy jeden dílek pro sebe činily - . . ," A ještě r. 1833 (II. č. 433) ohlašoval S. Vrázovi: „Die Auflage meiner slawischen Volkslieder ist nun bald vergriffen, ich schicke mich an, eine neue zu veranstalten, die jedoch beträchtlich grösser u. ich hoffe auch besser sein wird, als die erste. Meine Sammlungen, haben sich seitdem um vieles vermehrt" Neblahý rok 1835, těžký existenční boj, který Čelakovskému nastal, později pak práce universitní pohřbily tento plán — jistě na škodu naší národopisné literatury.

Úhrnem tedy obsahují Slovanské nár. pís. 15 maloruských textů a třeba zjístiti, odkud jsou vzaty. Písemných styků s Jíhorusy Čelakovský neměl, z korespondence víme sice, že Brodziński a Kucharski jej informovali o písních polských a zasílali mu texty, ale o maloruských není nikde zmínky; zbývají tedy jen prameny tištěné. R- 1826 (I. č. 173) píše Čelakovský Kamarýtovi: „Kdepak jsi ty Maloruské napadl — (Nechodí Hrycju', jíž mám asi v třech opisech a variant, ale nevím, jak jí dám české roucho, zdá se mi velmi těžká. Píseň ta překrásná a jedna z nej užívanějších, Piš mi, kdes ji dostal, a kdo ty nápěvy psal? ale nezapomeň" Těžko říci, odkud Kamarýt tyto texty měl, neboť jeho odpověď na dotaz Čelakovského — nebyla-lí ústní — není zachována. Snad se mu dostala do ruky některá hudební edice ruská, jichž bylo dosti,8) nebo znal lvovský kalendář Pielgrzym Lwowski, kdež v letech 1822-3 vydal D. Zubryčkyj několik maloruských písní s notami mimo jiné také „Не ходи Грыцю" (Srovn. Popov: Письма къМ.П. Погодину str. 539.) Jak jsem zjistil, nepoužil Čelakovský pí-